foto: Sarah Louise Bennet, Eurovision Song Contest, pro média/Tisková konference po semifinále Eurovize
Tak už znovu dorazila ta kýčovitá komediantská maringotka na další štaci. Mluvíme o hudební soutěži Eurovize, respektive Eurovision Song Contest, abychom byli přesní. Tentokrát ten krám zastavil ve švédském Malmö.
Za celou akcí stojí Evropská vysílací unie, což je nezisková asociace převážně veřejnoprávních, ale i komerčních rozhlasových a televizních stanic.
Psát o tom, že soutěž nemá nic společného s hudbou, je pouhým nošením sov do Athén. Nejdůležitější je, aby monstrózní jeviště, které se stavělo po dobu 23 dní, co nejvíce svítilo, houkalo, blikalo, kouřilo, valilo se z něj nejvíce ohňů a světelných efektů.
Mezi vystupujícími pak vidíme zástupce všech snad sto devadesáti pohlaví, o kterých se hovoří, a nejvíckrát byl po prvním semifinále zmiňován během přímého přenosu fakt, že do finále postoupil i finský účastník, který vystupoval s holým zadkem. Toť skvělá vizitka vskutku opravdové hudební soutěže! Škoda, že ani jednou nezaznělo, že daný interpret se zaskvěl skvěle vypracovanou hlasivkou.
Běžný divák má velké problémy i v orientaci mezi jednotlivými soutěžícími, zvláště ženami. Vystupují tu chemizovaná a plastikovaná stvoření s kačeřími pysky a předlouhými nehty. Všichni se, když ovšem nevystupují, vzájemně natáčejí na selfíčka, ječí, kvičí, kopají nožičkami, předstírají nadšení a bůhví z jakých důvodů pláčou.
Mít vedle sebe srovnané fotografie ženských soutěžících, pohoří na nich i mistři soutěžních kvízů a rébusů. Vypnuté lícní kosti, našpulený úsměv, afektovaný výraz a v soutěži: „Najdi 7 rozdílů“ nemají šanci ani ti největší mistři.
O tom ale dost. Soutěž Eurovize má být výkladní skříní evropské zábavy krytá barvami organizace, která je vlajkovou lodí Evropské unie. A Evropská unie najela v posledních letech na Green Deal, úspory, neustále memorování o odpadech, ochraně životního prostředí a uhlíkové neutralitě.
Až skončí soutěž Eurovize, stoprocentně se všichni dozvíme, jak byl tento ročník znovu úžasný. Kolik se zúčastnilo soutěžících, kolik šílených očí tuto šílenost u obrazovky sledovalo, kolik bylo posláno sms zpráv z jednotlivých zemí, kdo vyplakal nejvíce slz a kdo zakryl nejméně procent svého těla při vystupování. A další množství povrchních bla bla bla informací.
Ale asi by stálo za to vidět i jiná čísla. Kolik tento nepatřičný cirkus spálil elektrické energie? Na jak dlouho to zaměstnalo švédské a evropské elektrárny? Jak velkou uhlíkovou stopu za sebou nechali soutěžící a fanoušci, které do Malmö přepravovaly konvoje letadel? Prosím, zveřejněte jednou i tato čísla!
Rád bych se dozvěděl, kolik fosilních paliv spotřebovaly nekonečné řady kamionů, než všechno technické zařízení do obří švédské haly navezly. A kolik se přitom dostalo do ovzduší CO2? A o kolik jsme si zase posílili množství skleníkových plynů nad našimi hlavami?
Trochu vám poradím. Pár let stará ekologická studie německých vědců Borgara Aamaase, Jense Borken-Klefelda a Glena Peterse uvádí, že zhruba u 500 kilometrů dlouhého letu dopravního letadla vyprodukuje každý z cestujících tolik CO2 za jeden let jako motorista při jízdě svým automobilem za dobu dvou měsíců.
Dnes se i malé děti v mateřských školách učí, že jsme zaplaveni odpadky. Od malička se do dětí vštěpují základy politiky Evropské unie nakládání s odpadem. Prvním bodem je: Odpady nevytvářet, přemýšlet, jak předcházet jejich vzniku! Kde ale skončí ty tisíce zbytečných kostýmů, ve kterých soutěžící vystupovali? Kostýmů, které vznikaly energeticky náročnými pracovními výrobními postupy, za použití řady chemických procesů. Pochopitelně jako odpad, se kterým Evropa zápolí a se kterým si neví vůbec rady.
Ano, v tomto směru lze vystoupení finského soutěžícího s holým pozadím chápat jako převratné, výchovné a edukační.
A teď si prosím vybavte před sebou obrázek nespokojeného nizozemského farmáře, který musí z důvodu ochrany životního prostředí Evropské unie zredukovat svá stáda hovězího skotu. Musí své krávy vymlátit jenom proto, že jeho zvířata produkují ve svých střevech metan, který je strašákem našeho životního prostředí. A smutný nizozemský farmář musí své krávy zabít, protože jinak to bude přeci právě on, kdo zničí evropské životní prostředí.
A i proto se Evropa chystá na přidávání hmyzu do našich potravin, abychom zabránili ekologické zkáze v environmentálním sektoru. Ještěže na nás čeká příští rok zase soutěž Eurovize.