KOMENTÁŘ: Lítačka asi podraží. Kladenští už si nějak poradí

Značné pnutí nejen mezi cestujícími, ale i mezi samotnými pražskými politiky vzbudil návrh na výrazné zdražení ročního kuponu na MHD v hlavním městě. Jak je pro české politiky typické, řeší se jen základní otázka, nikoli další kontext.

O nutnosti dvojnásobného zdražení ročního kuponu – což by samozřejmě znamenalo i zdražení dalších kuponů – nedávno moudře pohovořil starosta Prahy 9 a protřelý pražský politik Tomáš Portlík (ODS). Vzápětí se proti takovému nárůstu ceny vymezil náměstek primátora pro dopravu Zdeněk Hřib (Piráti), přičemž na internetu se strhla veřejná debata, jestli je návrh na razantní navýšení ceny kuponu znakem arogance, nebo naopak snahy o zdravé hospodaření pražského dopravního podniku.

Čuník má stále hlad

Pomiňme známé výtky, že dopravní podnik v metropoli je něco jako bezedné prasátko – pořád do něj házíš nějaké peníze, ale čuník je stále rozežranější; své dílčí požadavky si pak nárokuje i spousta selátek.

Zaměřme se na to hlavní, a sice nezbytné souvislosti případného zdražení. Jak je možná některým pražským politikům známo, existuje také něco, co se jmenuje Středočeský kraj. Veřejná doprava v tomto kraji se nenazývá VHD (vesnická hromadná doprava), nýbrž PID (pražská integrovaná doprava). Tato integrace spočívá nejen v tom, že na sebe jakžtakž navazují některé spoje, ale rovněž v provázanosti jízdních kuponů. Ty rozhodně nestojí pakatel.

Když si někdo platí měsíční kupon pro Prahu a tři nejbližší pásma kolem Prahy (což je většina dojezdové vzdálenosti pro významná města, jako je například Kladno či Beroun), měsíčně vyloví z portmonky bez pár drobných 1500 korun. Roční kupon ho přijde na částku lehce přes 12 tisíc. Pokud by došlo ke zdražení tohoto kuponu někam nad 20 tisíc korun, pro spoustu lidí by takové zdražení mohl znamenat dosti razantní zásah do rozpočtu a asi i zásadní přehodnocení dosavadního způsobu vlastní mobility.

Táta brouk, máma ploštice

Zatímco zastánci skokového zdražování mluví o kvalitě pražské MHD a nezbytnosti navýšení cen kuponů kvůli zachování této úrovně, kritici připomínají, že ve světě existují i města, kde je veřejná doprava také kvalitní, a přitom zdarma. Záleží na osvícenosti místních politiků a na dlouhodobých, vzájemně propojených koncepcích a vizích. Takže opět na kontextovém uvažování i vizionářství. Když ovšem člověk vidí pražské zastupitele a radní, má občas pocit, že někteří z nich jsou přímými potomky Brouka Pytlíka s veškerou jeho duševní výbavou.

Pokud se podíváme za pražská humna, zjistíme, že kupříkladu v takovém Brně stojí roční kupon na šalinkartu – ano, tak tam tomu skutečně říkají – necelých 5 tisíc korun. To je rozumná cena. Brno samozřejmě nemá zázrak zvaný metro (míněno bez jakéhokoli sarkasmu), tudíž bychom se v případě Prahy čistě laicky mohli bavit ještě o nějakém dílčím navýšení navíc.

Současná cena ročního kuponu v pražské MHD (3650 korun) se zdá být skutečně nadále neudržitelnou. Zdražení by však nemělo být prudce skokové. Mediálním „výstřelům“, jaké předvedl Portlík, by samozřejmě měl předcházet důkladný audit hospodaření pražského dopravního podniku. Neškodilo by taky nastavení nových pravidel pro provoz včetně zaměstnanců dopravce.

Jen si to představte: Jedete si v „rozumně zdraženém“ prostředku MHD, místo na polstrované sedačce plné špíny – odkud před chvílí vstal zanedbaný bezdomovec – sedíte na viditelně čistém laminátovém sedadle. Když přijde revizor, nemáte pocit, že vás obtěžuje bezohledný vymahač dluhů se žvýkačkou v puse. Při přestupu na autobus v rámci PID se řidič chová slušně a nepořvává na vás, že máte Lítačku přiložit ke kontrolnímu strojku až výslovně na jeho pokyn.

Je tu však ještě jedna možnost, o které se příliš nemluví. To takhle jednou F. L. Věk vzal doma batůžek a šel z Dobrušky až do Prahy pěšky.