foto: Georgi Bidenko pro PrahaIN.cz/Čerpací stanice, ilustrační foto
„Zkuste to bez drátů, milý Marconi,“ radil všeuměl Jára Cimrman autorovi bezdrátového telegrafu, stejně jako lékaři Čechovovi. „A není to málo, Antone Pavloviči?“ pozastavil se nad počtem sester známého dramatu, jehož stránkami prochází nejen osud čtyř sourozenců, ale také Alexandera Ignatieviče Veršinina či barona Tuzenbacha. Člověk nemusí být překladatel kalibru Libora Dvořáka nebo Josefa Topola, aby tyto reálie znal.
Proč ale tenhle zdánlivě rozmáchlý oslí můstek mezi počátkem 20. století a dneškem? Protože spolu všechno, jak už to bývá, souvisí. Také 20. století se potácelo v bolestivých krizích, a ty byly úzce provázány s válkami.
Krach na newyorské burze, světová hospodářská krize, reparace po Versailleské smlouvě, hyperinflace napříč Evropou. Určitě bych ve své šedé kůře mozkové našel další příklady…
Člověk by se měl z minulosti poučit, chce se dodat. Jenže pak si vybavím Wericha s Horníčkem, jejich báječné forbíny i větu: „Proti blbosti i bohové bojují marně!“
A teď k věci.
Americký prezident Donald Trump je starý a zkušený muž, jehož odžitá léta by měla znamenat jakýsi nadhled. Přesto si nemohu nevzpomenout na Milana Lasicu, který mi kdysi v Činoherním klubu poznamenal, že stáří nemá s moudrostí vůbec nic společného.
Psali jsme
Shortly after the start of talks between the United States and Russia in Riyadh on Tuesday, PrahaIN.cz had the opportunity to speak with two sources…
Co bude dál?
V únoru 2025 proběhlo v saudskoarabském Rijádu jednání na vysoké úrovni, jehož se účastnili především zástupci USA a Ruska. Na programu, jak jsem se tehdy dozvěděl z dobře informovaného zdroje americké administrativy, nebyla Ukrajina, ale Írán. Konkrétně plán, jak Írán zlomit. Detaily nechci interpretovat, ale stojí za zmínku, že informace z uzavřeného jednání přinesla jen dvě média: Financial Times a PrahaIN.cz.
Rok a čtvrt se za tichého souhlasu světa připravoval útok, který měl mít charakter blitzkrieg, rychlé, ochromující operace. Historie zná podobné scénáře, třeba Německo v Polsku roku 1939. Jenže tentokrát se výpočty zřejmě minuly účinkem. Írán se nevzdal. Naopak. Útočí. A to i na místa, která se na přípravách podílela, včetně jednotlivých emirátů, minimálně poskytnutím útočiště pro jednání.
Není náhodou, že drony míří na Dubaj a další cíle.
Trumpovo překvapení proto působí jako herecký výkon. Íránský odpor nikoli. Ať už lze chápat motivace jedné či druhé strany jakkoli, nelze přehlížet vedlejší škody. Nemluvím teď primárně o lidských životech, ale o infrastruktuře, o tankerech, plynovodech, energetických sítích. Jejich narušení už dnes dopadá na globální ekonomiku.
Trump zjevně nemá konflikt pod kontrolou. Neví, kam se vyvine, ani jak a kdy skončí.
A tak nezbývá než položit jednoduchou otázku inspirovanou Cimrmanem: Litr nafty za 80 korun? A není to málo, Donalde Trumpoviči?