foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Vlajka Palestiny, ilustrační foto
Evropské země, včetně České republiky, zasáhla nová vlna napětí. Důvody jsou různé. Problematika migrace, vypjatá situace v některých zemích Blízkého východu i radikální posuny v části společnosti.
Dlouhou dobu se zdálo, že Česko je zemí, které se vyhýbají střety, jejichž základ je v migračních a náboženských konfliktech. Ukázalo se ale, že ani české prostředí už proti těmto tendencím není úplně imunní. Jasné projevy antisemitismu i sympatií k militantním ideologiím se začaly objevovat i v prostředí, kde bychom to ještě před několika lety nepředpokládali.
Největší hrozbou pro Evropu není migrace jako taková. Krajně nebezpečný je ideologicky motivovaný příliv osob z oblastí s konfliktní kulturou, s tímto jevem se potýká velká část zemí západní Evropy. Česká republika zatím není cílovou zemí, ovšem hrozby se zvyšují v souvislosti s otevřeností hranic Evropské unie. Této skutečnosti úspěšně využívají radikálně laděné politické formace, které stále častěji pronikají do parlamentů demokratických států. Přitom ještě relativně nedávno většinou živořily stranou zájmu v politickém suterénu. V této souvislosti je možné pozorovat zmatené, bezradné a naivní počínání představitelů klasických demokratických stran. Hledají způsob, jak nástup radikálů zpomalit, nebo ideálně úplně zastavit, ale jejich úsilí je pro veřejnost nedůvěryhodné a mnohdy přímo směšné.
K tragickému zlomu došlo 7. října 2023. Příslušníci hnutí Hamás a dalších islámských skupin provedly brutální útok na Izrael. Během jediného dne bylo zavražděno 1 195 osob, převážně civilistů, žen, dětí a starých lidí. Nebyla to náhoda, ale pečlivě připravená operace. Tento den se stal signálem pro antisemity po celém světě a otevřel stavidla doposud potlačované nenávisti. Od tohoto okamžiku se Evropou i naší zemí začala šířit nová vlna nenávisti vůči Židům, vůči Izraeli i vůči samotné západní civilizaci. Nikoho nepřekvapuje, že už nejsou slyšet mnozí pseudohumanisté, kteří ještě nedávno hystericky provolávali fráze o lidských právech a míru, naopak dokonce otevřeně ospravedlňují teror.
Mnoho lidí překvapila otevřená podpora islamistické militantní skupiny Hamás a rostoucí radikalismus u části studentů na některých univerzitách. Jejich postoje i akce na podporu arabských extrémistů z pásma Gazy je podle některých zastánců využitím svobody slova. Jde sice o jeden z hlavních pilířů demokratické společnosti, ale nesmí sloužit jako záminka pro otevřenou podporu násilí nebo teroristických útoků. Podivné postoje části akademické obce mohou nepřímo legitimizovat extremistické postoje. Organizátoři propalestinských akcí zdůvodňují svoje aktivity údajnou genocidou, kterou provádí v Gaze armáda státu Izrael. Ve skutečnosti ale nejde o nic jiného než o novou vlnu antisemitismu v Česku. A ten není otázkou politickou. Představuje brutální formu nenávisti a diskriminace a je zásadní hrozbou pro naši civilizaci. Ostatně, nedávné zkušenosti z dvacátého století hovoří jasně.
Je na místě se rozloučit s představou, že v českém prostoru se nemůže stát to, co se už několik let odehrává v některých evropských zemích. Otevřená společnost, akademické svobody a nezávislost dávají v demokratické společnosti smysl pouze v případě, že jsou tyto hodnoty chráněny před zneužitím. Jak se zdá, tak se i česká společnost blíží k pomyslnému rozcestí. Může se stát ostrovem slušnosti, rozumu a tolerance, nebo se rovněž stane další obětí radikálních procesů, které už několik let pohlcují část Evropy. Zní to jako otřepaná fráze, ale je pouze na nás, kterým směrem vykročíme.
Už v roce 2007 vznikla v České republice Liga proti antisemitismu. Mezi jeho zakladatele a signatáře patřila řada známých osobností. Organizace upozorňovala na rostoucí projevy nenávisti a varovala před šířením extremistických ideologií. Některé hlasy ale varování zpochybňovaly a tvrdily, že jde o přehnanou reakci. Aktuální situace ukazuje, že se nemýlila Liga, ale její kritici. Mimochodem i tito lidé dnes mlčí. Dnes jsme přitom svědky paradoxní situace. Na některých univerzitách vlají palestinské vlajky, v pouličních pochodech se ozývají projevy nenávisti vůči Židům a část politiků v parlamentu se netají extremistickými postoji. To, co bylo kdysi zlehčováno se stalo realitou. A nelze ji už přehlížet.