foto: Zdeněk Strnad, PrahaIN.cz/Marthy's Kitchen
Kolem jednoho bistra Marthy’s Kitchen jezdím každé ráno autobusem č. 135 (druhé je kousek od Mánesa). Nenápadný podnik ve Francouzské ulici si i přes nepříliš příznivou polohu (je na půl cesty mezi dvěma tramvajovými zastávkami, vzdálenými relativně dost od sebe) získal v místních hipsterských kruzích popularitu. Je to jediný podnik, u kterého jste mohli vidět fronty už v 9 hodin ráno, kdy se lidé chodí nasnídat.
Minulý týden ovšem provozovatelé zveřejnili na svém facebookovém profilu příspěvek s názvem „Pravidla pro vaše děti v našem bistru“, ve kterém se vcelku věcně vymezili vůči některým projevům malých dětí. Vadilo jim, že v miniaturním bistru parkují maminky kočárky, přebalují děti na stolech a sedačkách nebo nechají své potomky běhat mezi stolky. A strhla se neuvěřitelná mela.
České sociální sítě již ze své podstaty plné odborníků na cokoliv, od epidemiologie přes fotbal až po globální ekonomiku, se rozdělily na dvě poloviny. Část z nich podporuje majitele, protože rozumí lidem, kteří si chtějí pouze v klidu vypít kávu a dát si snídani, část z nich brání práva maminek s dětmi na neomezený přístup kdykoliv a kamkoliv a dělání čehokoliv a kdekoliv.
Do extrému to dohnala Šárka Kabátová v glose na Seznamzprávy.cz, kde napsala: „Zdá se, že se k dětem v nekomfortních situacích stavíme podobně jako ke zvířatům, která bychom nejraději viděli uvázaná na vodítku kdesi na oploceném place, aby moc nepřekážela. Mluvíme o nich jako o otravných existencích druhé kategorie, které znemožňují všem v okolí žít pohodlný život bez zájmu o ostatní.“
Jenže nic takového Marthy’s Kitchen neříkají, ani svým přístupem nenaznačují. V příspěvku, který publikovali, jasně stojí: „K respektujícím rodičům jsme respektující, těch se tento post netýká.“ Pokud se někdo tedy jejich přístupem cítí ohrožen, nebo umenšen na svých právech, je zřejmě, že se ho ten příspěvek týká. Zbytek si laskavé čtenářstvo jistě rádo vyvodí samo. Bistro ve Francouzské je samo o sobě miniaturní a mezi jednotlivými stolky jsou sotva metrové mezery, je tedy zřejmé, že pokud v nich zaparkujete kočárek, tak se tam nepohne vůbec nikdo, a pokud někomu vadí poletující děti v kavárně, které se pletou číšníkům pod nohy, pak bych rád viděl jeho reakci, až by obsluha vylila nezbednému rošťákovi či rošťandě horké cappuccino za krk.
Je evidentní, že sedm bodů memoranda Marthy’s Kitchen nevzniklo jen v náhlém popudu. Z příspěvku samotného je poznat, že textem možná trochu emotivně vyvrcholila dlouhodobá nespokojenost s tím, jak se v podniku zákazníci chovali. Můžeme se zamyslet nad tím, jestli je opravdu nutné zdůrazňovat, že můj podnik je „baby unfriendly“, ale pravidla, která jsou tam definovaná, nejsou nic, co by ohleduplnému návštěvníku nemělo být jasné samo od sebe. Pojďme se na ně podívat postupně.
1) Tady snad nemůže mít nikdo námitky vůbec žádné, není o čem mluvit. Navíc před bistrem je zahrádka, tam můžou parkovat kočárky bez omezení. A také se tak často děje.
2) Zde je to řečeno trochu tvrdě, možná by stačilo napsat, že: „Kavárna je určená pro konzumaci jídel, pokud si potřebujete s dětmi hrát, nebo je přebalit, udělejte to, prosím, před vaší návštěvou.“ Ale chápu, že existují lidé libovolného pohlaví, kteří považují za své svaté vynutitelné právo dělat cokoliv kdekoliv. Třeba vyměňovat mrněti plínky na stolku vedle vašeho čerstvého croissantu.
3) K tomuto bodu jen jedno: pokud někdo nechá pobíhat své dítě mezi stoly, nemá v jakémkoliv podniku co dělat on ani jeho děti (které za to samozřejmě nemůžou). Viz výše uvedený příklad s kávou za krkem
4) Tady jsme na tenkém ledě, ale je rozdíl mezi tím, když se dítě hlasitěji projeví jednou a mezi tím, když tak dělá dlouhodobě a rodiče ho nechají být, protože nikdo ho přece nemá právo omezovat ve svobodném projevu. Nedokážu si představit, že by to první někomu vadilo, a že by to druhé nechalo jakoukoliv obsluhu a jakékoliv hosty chladnými.
5) Viz výše. Pokud vám upadne lžička na zem nebo ukápne pěna vedle talířku, neřekne nikdo ani popel. Pokud budete házet kusy moučníků na zem, případně je mazat po zdi, nepatříte do restaurace (pokud tedy nejste v Imperialu a nekoupíte si pověstnou mísu plnou koblih).
6) Zde už se předpokládá, že se výše uvedené zásady mohou porušit. Opravdu se najde někdo, kdo je schopen tvrdit, že pokud dítě udělá něco, co nemá, je potřeba mu to dopřát s ohledem na jeho svobodný vývoj?
7) Převedeno do obecné češtiny: Sami si vyberte místo, kde to pro vás bude nejvhodnější.
Většina veřejnosti se staví na stranu Marthy´s Kitchen. A než se týden s týdnem sejde, pěna dní českých sociálních sítí si stejně najde jiný objekt zájmu. A přesně tehdy možná všem dojde, že nejen dítě, ale také provozovatel podniku je jen člověk, který má navíc zodpovědnost za všechny hosty, i za děti, jejichž rodiče považují za nejlepší nápad nechat je volně pobíhat po kavárně a plést se obsluze pod nohy.
Omezený prostor v kavárně. Foto: Zdeněk Strnad, PrahaIN.cz
Asi nejpřesněji to vyjádřili jedni z návštěvníků přímo pod inkriminovaným příspěvkem, ještě předtím, než majitelé vypnuli komentáře: „Věřte, že i my jsme stále lidé, kteří se rádi nají v klidu bez dětského křiku pobíhání a pláče. A ano, s takto malým dítětem je to nyní mnohdy nemožné, a proto se nikam do restaurací nevypravujeme. Nicméně váš příspěvek se nám zdá poněkud „agresivní” návod co dělat a co ne. Stále máme mozek a respekt vůči personálu a hostům, a proto víme, co je vhodné a co ne a možná by prostě jen stačilo, kdybyste si na dveře dali značku přeškrtnutého mimina a vnímavý pozorovatel pochopí. Loni s roční dcerkou jsme u Vás seděli na zahrádce ve Francouzské a bylo to moc fajn. Jsme teď trochu zklamání, že vůbec musíte tento návod, jak se chovat v restauraci uveřejňovat.“
Můžeme se samozřejmě dlouze dohadovat o tom, jestli dané pokyny nešly v kritických bodech napsat ještě o kousíček citlivěji, jenže obávám se, že by to nebylo moc platné. Jako vždy u podobných debat se nejedná o fakta, ale o zjitřené emoce. Přitom by stačilo málo. Chovat se jako lidi a respektovat fakt, že pokud se chceme chovat někde jako doma, měli bychom si uvědomit, že mimo domov to nemusí být samozřejmostí. To platí nejen v kavárně, ale kdekoliv ve veřejném prostoru.