KOMENTÁŘ: Na psí lejna DNA test a v neděli zásadně nesekat

Přestože komunální politika nejvíce přitahuje nejrůznější netáhla, šizuňky a další lehkoživky, tu a tam se najde někdo, kdo skutečně přišel na radnici sloužit lidem. Zejména těm je určen tento text, a to především jako námět k vylepšení práce.

Známe to všichni: Když komunální politici před volbami voliče lákají, slibují zářnou budoucnost obce nebo městské části. Po volbách se pak naivní človíček, který se minutu po uzavření volebních místností stal pro politika obtěžující přítěží, brodí lejny, a to doslova. Před volbami mu slibovali čistší ulice. Teď je rád, když jednou za čas vysypou přeplněný koš a že do pozůstatku po nějakém čoklovi šlápl jen půlkou podrážky.

V Itálii na to šli zgruntu: každý majitel psa musí povinně odevzdat DNA – zatím jen svého psa, ale jednou na to určitě dojde i v případě lidstva (což do tohoto textu nepatří). Zatím to na některých místech Itálie vypadá tak, že když se na ulici vykálí pes a majitel po něm hnědý suvenýr neuklidí, následuje odběr vzorku a vlastník zvířete je promptně dohledán a řácky pokutován.

V Česku, kde jsou pejskaři často natolik neukáznění, že své psy téměř vůbec nekontrolují a nechávají je volně pobíhat všude kolem, vypadá stejné opatření jako chiméra. Avšak právě zde existuje velký prostor pro zodpovědné politiky, kteří s občany nehrají klasickou komunální habaďůru na obětavou práci, přičemž je zajímá jen to, co by kde v zákulisí ukořistili nebo alespoň zadarmo snědli a vypili.

Mnohde to navíc vypadá tak, že nejenže jsou chodníky posety spousty psích lejn, ale večer tam, kvůli úsporám energií, v celých dlouhých úsecích nesvítí pouliční lampy. Člověk kouká, aby se ve tmě nepřerazil, a do nějakého z mnoha lejn prostě šlápne, ačkoli se snaží nad zemí poletovat jako Jevgenij Pljuščenko.

Je celkem jedno, jestli sběr vzorků DNA z neuklizených lejn delegují na radnici na některého z méně bystrých obecních strážníků nebo na nějakého víceméně zbytečného ouřadu. Důležité je takové opatření přijmout a důsledně dodržovat, poněvadž spoustu pejskařů k pořádku nic jiného nedonutí. Mimochodem, čím dál více se rozmáhá tento obrázek: Slečna nebo mladý pán si to štráduje po chodníku s očima vytřeštěnýma do mobilu, zatímco na volno venčený pes očurává zaparkovaná auta a trousí bobky, kde se dá.

Na siestu zapomeňte!

Dalším námětem, který nabývá na aktuálnosti a důležitosti s přicházející letní sezonou, je bezesporu sekání zahrady. Řada bezmozků tuto činnost zásadně vykonává v neděli. Spousta obcí proto v minulosti právě v poslední den týdne zavedla zákaz sekání na svém území. Pak ale existuje mnoho těch, kde na toto opatření kašlou. Takže člověk vyjede na chatu, aby si přes víkend odpočinul, a od pátečního večera mu s krátkými přestávkami, kdy i sekáči spí, v okolí neustále jezdí a rachotí zahradní sekačky, a to až do odjezdu v neděli pozdě večer. Někteří ignoranti navíc postupují salámovou metodou. Místo toho, aby během dvou nebo tří hodin svoji zahradu kompletně posekali, sekání prokládají různými pauzami. Tu na oběd, pak zase na cigaretku a podobně.

Popsané dva neduhy občanského soužití samozřejmě nejsou jediné. Ať si komunální politici strčí za klobouk své plky v radničních časopisech, selfíčka na sociálních sítích a participativní rozpočty. Můj voličský hlas dostanou, když budou účinně řešit chronické problémy, které už se vlastně staly normou.