KOMENTÁŘ: Nájem plaťte včas. A toho psa do útulku!

30. 06. 202319:01
KOMENTÁŘ: Nájem plaťte včas. A toho psa do útulku!
foto: Redakce PrahaIn.cz/Vítězslav Dobeš

Mnohem silněji v kramflecích se v poslední době cítí majitelé nemovitostí, kteří v nich pronajímají byty. Nemožnost sehnat vlastní bydlení jim hraje do not natolik, že si často určují v nájemní smlouvě velmi striktní pravidla, a to včetně zákazu chovu zvířat.

„Chov zvířat“ je samozřejmě pouze technicistní výraz. Většina majitelů psů, koček, morčat a dalších živočichů to má nastaveno tak, že jejich čtyřnohý miláček je pro ně něco jako blízký příbuzný. V Česku to sice ještě není takové jako ve staré dobré Anglii, kde má zvíře v rodině mnohdy skutečně téměř status „člověka“, ale co si budeme povídat – taky pro mnohé Čechy je zejména pes nebo kočka prostě nejoblíbenějším společníkem.

Nájemníci a po*no 

Ačkoli jediný dům, který mně kdy patřil, byl vystřihovací z dětského časopisu, přesto v tomto případě musím zradit proletariát. Jednoznačně se domnívám, že majitelé domů (bytů) mají plné právo na jakékoli formulace v nájemní smlouvě – pokud jsou samozřejmě v souladu s legislativou. Například dostanete smlouvu na více let a na oplátku se zavážete, že na své náklady každý rok vymalujete.

Mám nicméně známého, který svůj byt přestal pronajímat a časem ho raději prodal. Už se mu nechtělo skákat na lep všem možným hercům a herečkám. Ti se při prohlídce bytu tvářili jako slušní lidé. Když to ale pak – s podepsanou nájemní smlouvou – v pronajatém bytě rozbalili, skoro pokaždé to skončilo tím, že rozhořčení sousedé volali policii.

Poslední nájemníci se s tím už nepárali vůbec. Když můj známý přijel do bytu v reakci na další z řady stížností, na prahu se mu naskytla tato podívaná: nahlas puštěné rádio, rozlitý alkohol na zemi, v pokoji několik nahých lidí spících na pohovce a na koberci, z toho jeden chlapík pochrupující na zádech a s otevřeným notebookem položeným na hrudi. Poté, co majitel bytu přístroj, který byl zapojený do zásuvky, zvedl, naskytl se mu pohled na spuštěný web s po*nem. Šlo tehdy o poslední kapku a taky finální pronájem; V nejbližším možném termínu šel byt do frcu.

Pointa tohoto příběhu spočívá v tom, že ačkoli můj známý trval u všech nájemníků na tom, že si nepřeje, aby v bytě chovali jakékoli zvíře, stejně „neunikl“ problémovým nájemníkům.

Akvarista a alkoholik

Zkušenosti z praxe ukazují, že opotřebení bytu je při pobytu zvířete téměř vždy o něco větší. Na druhou stranu solidní „pejskař“ může být mnohem lepším nájemníkem než tichý hošík, jehož jediným majetkem je notebook v podpaždí, ale který má spoustu pochybných přátel.

Měl bych pro obzvlášť úzkostné majitele nemovitostí jeden tip – při debatě s případnými nájemníky, jestli zvíře ano, či ne, tolerujte pouze akvaristy. Jsou to už z podstaty tiší lidé, jejichž největší vášní je pozorovat dění v malém moři umístěném na podstavci. Jen nesmějí příliš chlastat. Hrozí totiž, že si v deliriu budou chtít taky zaplavat.

Debaty o tom, nakolik jsou omezující požadavky majitelů nemovitostí oprávněné, však mohou mít překvapivý konec. Pokud bude pokračovat víceméně globální levičácké tažení proti všemu normálnímu, možná se dočkáme i toho, že soukromé byty se za čas začnou zabavovat pro obecné dobro. Pak v nich samozřejmě budou bydlet převážně nějací zasloužilí aktivisté, kteří si stejně jako v dobách OPBH zařídí protekci.

Tito sociální inženýři většinou zvířata nechovají. Boj proti bílému heterosexuálnímu muži, který má šťastný domov, pěkné auto se spalovacím motorem a zálibu v dobře propečeném steaku, totiž vyžaduje celého člověka. Pardon, aktivistu. A až se dílo „podaří“, vymalováno bude úplně všude.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných