foto: Patrik Pašek, PrahaIN.cz/Jiří Zemen, PrahaIN.cz
Když se tě to netýká, proč se k tomu vyjadřovat? Tohle platilo do doby, než se začala Saúdská Arábie ucházet o mistrovství světa ve fotbale. A že by se tato akce měla bojkotovat, se potvrdilo ve středu večer, kdy v Rijádu nastoupily španělské kluby k utkání superpoháru.
Trend fotbalu v Saúdské Arábii patrně nikomu neunikl. Soupisky některých týmů jsou dost nabité. Od našlapané srbské osady v Al Ahli, až po Cristiana Ronalda či Sadia Maného v Al Nassru.
Na úvod řeknu, že jsem těm hráčům nikdy v životě nevyčítal, že tam jdou. Peníze, které si tam vydělají, jsou naprosto nemyslitelné a ať hodí kamenem ten, kdo by tam práci nevzal. Neodsuzuji ani fotbalisty, kteří odejdou v docela mladém věku a v Evropě by toho ještě hodně dokázali.
Tohle se nikoho z nás netýká a není to třeba řešit.
Jiná věc je to v případě mistrovství světa za deset let. Saúdská Arábie ho chce uspořádat v roce 2034. Podstatné je to slovo chce, nic totiž není jisté. Ale klidně se vsadím, že tohle je tutovka. Na kost prohnilé organizaci FIFA peníze nesmrdí, poslední Mundialy v Rusku a Kataru jsou toho důkazem. Zvlášť druhá destinace je pro mě dodnes černým měsícem v historii fotbalu.
A teď si představte, že tam bude hrát česká reprezentace. Já věřím v to, že následující světové šampionáty budou pravidelně s naší účastí. Ale opravdu tohle chceme? Nejlepší fotbal v Saúdské Arábii? Ve středu se mi potvrdilo, že nejde o správnou volbu.
V Rijádu se totiž hraje španělský superpohár. Už to samo o sobě je podivné, že španělští fanoušci, kteří chodí na stadion podporovat svůj tým na každý zápas, jezdí třeba i na výjezdy, klubu svého DNA obětují hodně, musí koukat na jednu z vrcholných španělských soutěží v televizi.
Ale budiž.
Odpornost Saúdů
Když jsem zápas mezi Realem a Atlety sledoval, z tamního publika se mi dělalo nevolno. Může za to především chování arabských fanoušků před začátkem utkání. Konala se minuta ticha za jednoho z nejlepších fotbalistů všech dob, za fotbalistu, který určoval dějiny a historii, kterou tito rádoby fotbaloví fanoušci a investoři nikdy mít nebudou.
Mluvím o Franzi Beckenbauerovi, jenž tento týden zemřel.
Saúdskoarabští fanoušci během minuty ticha udělili poctu této německé legendě tak, že hlasitě pískali a bučeli. Jak bylo vidět v televizním přenosu, drtivá většina hlediště si ani nestoupla (video například na síti X).
Nechutné. Odporné.
Přiznám se, že jsem hodně nadával a vůči těmto odporným fanouškům používal výrazy, které nejsou publikovatelné ani po dvaadvacáté hodině.
Znovu se ptám, chceme dávat prostor ve světovém fotbale lidem, kteří jsou schopní udělat takovou nechutnost, a jejichž fotbal stojí za starou belu? Jediné, co mají, jsou peníze. Mohou si koupit některé přestárlé hvězdy, ale znovu říkám, že historii si nikdy nekoupí.
A jestli vás zajímá, jaká byla atmosféra během zápasu, tak řeknu, že špatná. Ano, Saudové se občas snažili něco řvát, ale většinou bylo hrobové ticho, žádná atmosféra.
Bučení bylo slyšet ještě tehdy, kdy měl balon Toni Kroos z Realu. Důvod? Odmítl tamní nabídku a vysmál se některým hráčům, kteří do země odešli. Pískali na něj mimochodem i arabští fanoušci s dresy Realu Madrid. Všeříkající.
Na následující utkání španělského superpoháru v Rijádu se ještě podívám. Ale pokud by se tady mělo hrát mistrovství světa, mělo by se bojkotovat. Minimálně fanoušky.