foto: Pavlína Patková, PrahaIN.cz/Maďarské termální lázně v Büku
Před mnoha a mnoha lety jsem navštívil město Székesfehérvár. Nejde o jazykolam. Toto město skutečně existuje. Má kolem 100 tisíc obyvatel, takže je to vlastně takový Hradec Králové nebo Liberec. Tehdy jsem vůbec nevnímal, že se zde v roce 1963 narodil Viktor Orbán. Székesfehérvár jsem navštívil jako kluk někdy v polovině 90. let. Už tehdy byl přitom Orbán politicky aktivní.
Postupně se z něj stal předseda strany Fidesz–MPSZ a maďarský premiér. A současně jediný tamní politik, kterého jsem kdy vůbec registroval. Tato skutečnost je možná jedinou, kterou mu nelze upřít. Díky Orbánovi se zkrátka o Maďarsku vědělo. A vědět bude.
Když si vybavím několik letních dovolených poslední dekády, o České republice řada Řeků či Španělů neví prakticky nic. Václav Klaus, Andrej Babiš, Miloš Zeman, Petr Fiala? Ani v nejmenším. Nikdo netuší, kdo to je. Všichni znají Prahu, ano. Znají fotbalové kluby, stejně jako já znám Ferencváros a Debreceni VSC. Potud je vlastně všechno v pořádku.
Horší je to s důvody, proč Orbán světově proslul. Obecně mohu říci, že stárnoucího státníka s velkým pupkem vnímám jako vyloženého spojence Vladimira Putina. A to vůbec není dobře. Vyjadřovat neustále podporu, dovolávat se ruských zájmů a snažit se Moskvě mezinárodně pomáhat je v současnosti problematické, ať si o tom můžeme myslet cokoli. Stejně tak problematické je vzývat americkou administrativu, ať už jde o Donalda Trumpa či jeho zástupce J. D. Vance.
Trump sice nenavštívil Budapešť, zato jsem ho viděl fandit z první řady na galavečeru UFC. To jen pro pořádek a vysvětlení priorit některých spojenců v zahraniční politice.
Hurá na Balaton
Právě ve chvíli, kdy se Orbán odklonil od racionálního uvažování a začal se přiklánět na „stranu silnějšího“, mě jeho přístup začal děsit. Jistě, nežiju v Maďarsku a neznám tamní reálie, ale místní média (s pomocí překladače) sleduji zhruba patnáct let. Pravidelně se v nich objevují bloky věnované „konstruktivnímu dialogu“ se zahraničím, stejně jako zprávy o počasí, migrantech a sportu.
Server PrahaIN.cz navštívil Maďarsko v posledních letech několikrát. Že bychom zde naráželi na tlupy nebezpečných migrantů, o tom nemůže být řeč.
Viktor Orbán zkrátka realitu často rámoval tak, jak potřeboval. A potřeboval ji rámovat proto, aby si ještě před odchodem do důchodu udržel vliv v nejvyšších patrech politiky, byznysu i ekonomiky.
Nevím, proč si tuto cestu vybral. Nevím, proč se nerozhodl odejít na vrcholu a přenechat prostor mladším a energičtějším. On to přitom vlastně udělal, jen ne vědomě.
Maďarsko bude po Viktoru Orbánovi stále stejné. Zůstane zemí, kam desítky tisíc Čechů každoročně míří za dobrým jídlem a odpočinkem. Orbánův odkaz jim nejspíš chybět nebude. Stejně jako mně.