KOMENTÁŘ: Pálit? Nepálit? Nejlépe spálit vyhlášku o zákazu pálení

Tento týden začala oficiálně topná sezóna. Alespoň v Praze. Letos přišla o neuvěřitelný měsíc později díky extrémně teplému září.

Hlavní město Praha si začíná víc než kdykoliv jindy uvědomovat ekologickou udržitelnost a nutnost chránit životní prostředí.

I proto přijalo Zastupitelstvo hlavního města Prahy závaznou vyhlášku, která od října omezuje spalování suchého rostlinného materiálu za účelem jeho odstranění v otevřených ohništích na území hlavního města Prahy.

V praxi to znamená, že by lidé v žádném případě neměli spalovat třeba ořezané větve ze stromů či keřů. Jenže problémem je tu slovo „suchý“ ve vyhlášce. Fakticky to činí z vyhlášky nevymahatelný cár papíru. A to i přesto, že vyhláška v druhém odstavci prvního paragrafu vyjmenovává, co to ten rostlinný materiál je. Citujme: „Rostlinným materiálem se pro účely této obecně závazné vyhlášky rozumí biologicky rozložitelný materiál pocházející zpravidla z úklidu a údržby pozemků. Jedná se o všechny části rostlin od nejnižších rostlin po vyšší rostliny (včetně stromů). Rostlinným materiálem jsou tedy zejména tráva, seno, sláma, shrabky z trávníků, větve, kmeny stromů, kořeny, stonky bylin, listí, jehličí, kůra, květenství nebo plody bylin a dřevin.“ Tolik přesná citace.

Jenže zatímco vyhláška dokonale definuje pojem rostlinný materiál, do samotného znění vyhlášky ještě vniklo to zpropadené slovíčko suchý. A to celou situaci zkomplikovalo a vytvořilo porušení vyhlášky nevymahatelným.

Kdyby tu slovíčko suchý nebylo, tak je prostě zákaz pálit všechen rostlinný bordel a basta fidli. Tečka. Šlus.

Dozorové orgány vám ale teď prostě musí dokázat, že ořezaná větev z keře či stromu, kterou jste hodili do ohně, byla prostě suchá. Jenže pokud je na větvi jediný list, je v ní míza a suchá tedy není. A spadla klec. Vy dokazovat nemusíte, že větev nebyla suchá; k vašemu pokárání, napomenutí a potrestání však je nezbytné, aby vám dokázali, že větev suchá je. A to půjde hodně ztěžka.

Ale to není zdaleka všechno. Hned druhý paragraf této vyhlášky pamatuje na výjimky. Druhý odstavec říká: „Za jiným účelem, než je odstranění, lze na území hlavního města Prahy spalovat v otevřených ohništích výhradně suché dřevo a šišky.“

Výklad a slova autorů, ale i signatářů vyhlášky (Bohuslav Svoboda a Zdeněk Hřib) vysvětlovala, že se jedná v tomto případě o grilování a případné posezení u ohýnku na zahradě. K tomu lze podle nich použít jen výše jmenované suché dřevo a šišky. Jenže obecně nic neříkající formulace ve vyhlášce „za jiným účelem“, opět dělá porušení vyhlášky nevymahatelným.

Jak to tedy může vypadat v praxi? Shrabete zahradu, ořežete živý plot, seříznete stromy, ostříháte suché hortenzie. Kam s tím odpadem? No přeci na oheň. Řítí se na vás kontrola! Stačí říct: Ty větve nebyly suché, neporušuji vyhlášku. Přiložíte další bordel na oheň. Řítí se na vás další inspektor. Ten oheň hoří za jiným účelem, než je odstranění rostlinného materiálu, budeme grilovat nebo si tady posedíme. Neporušujete vyhlášku.

A to nemluvím o tom, jak se budete s inspektorem životního prostředí přít nad tím, že to, co hoří, je suché dřevo, ale ne část kmene stromů. To první spalovat totiž můžete, to druhé už ne.

Vytvářet zákony a vyhlášky je skutečně nudné slovíčkaření. Hlavně jde ale o to naprosto pevně a tvrdě vymezit právní terminologii, která nepřipustí žádné jiné zavádějící výklady. Vše musí být pevné a neprůstřelné. Je tedy zarážející, že si v metropoli už poněkolikáté dal někdo práci s tím, aby vzniklo něco, co je vlastně velmi snadno zpochybnitelné a hlavně zbytečné.

Konec konců dlouhosáhlé a nekonečné tahanice o slovíčka na mnoha zasedáních pražského zastupitelstva v minulých letech dává jasně najevo, že tato trapná věc se nestala rozhodně poprvé.

Když ale opustíme vyhláškodárnou politiku hlavního města, musíme si položit otázku, zda se nejedná nakonec jen o zbytečný humbuk.

Magistrátem vydaný Akční plán PZKO 2020+ totiž velmi spolehlivě mapuje znečišťovatele ovzduší v metropoli. Nejzajímavější informace ve stostránkovém dokumentu najdeme hned v úvodu. Pokud nejsou v Praze zhoršené rozptylové podmínky a smogová poklička, tak otevřená ohniště a dokonce i vytápění tuhými palivy v bytech a domech rozhodně neznamená pro město žádné nebezpečí.

Podle zveřejněného mapového diagramu je téměř v 70 procentech města jen jedno procento bytů, kde se topí tuhými palivy. Jsou samozřejmě i výjimky. Tuhými palivy topí například 214 bytů a domů ve Slivenci, 40 v Šáreckém údolí, 74 v Lochkově nebo 47 v Lahovičkách. Nicméně na ploše hlavního města jde skutečně o kapky v moři, které by se sice měly postupně odstranit, ale rozhodně nás nevrhají do ekologické propasti.

Daleko větším zatížením pro plíce města jsou průmyslové a dopravní zplodiny.

A tak mě ze všeho nejvíc vychází možná to, že si někdo chce vybojovat svůj Green Deal, chce přitáhnout v politickém kabaretu na svoji stranu ekologicky smýšlející voliče, oslovit mladší a ohřát si vlastní polívčíčku. Ovšem to se nesmí stát na otevřeném ohništi v zahradě.