KOMENTÁŘ: Pražský Bronx. V Sherwoodu a na Andělu nuda nehrozí

Zážitkovou turistiku s výrazným adrenalinovým bonusem by mohly nabízet cestovní kanceláře, které se snaží „prodat“ stověžatou matičku. Orloj je skvělý, ale opravdové vzrušení člověk zažije jen u hlavního nádraží nebo na Andělu.

Je to známá věc: Anděl už před drahnou dobou vystřídal Václavské náměstí na prvním místě v žebříčku lokalit, kde pokojnému měšťanovi nebo návštěvníkovi reálně hrozí, že bude přepaden, okraden nebo zbit. Zvláště večer místo skýtá interesantní atmosféru – pod nebesy nová blyštivá architektura, ale na chodníku existence z Hugových Bídníků. Kdo jede daleko, má štěstí, stačí zmizet v metru. Ti, co cestují například na sídliště Barrandov, to mají kapánek složitější. Tramvajová zastávka se nachází přímo v problémové lokalitě.

Sherwood (Vrchlického sady) sice již dnes nepřipomíná džungli, kde číhá hladový tygr, ale cesta přes tento park není ani dnes kdovíjakým zážitkem. Když jdete přímo, rychle a myslíte na něco hezkého, lze toto přemístění přežít bez úhony na fyzickém i duševním zdraví. Že byste se však třeba pokochali pohledem po okolí? Zapomeňte! Na oční kontakt čekají hordy, které okupují lavičky a cestičky. Domorodci vědí a podle toho konají. Cizinci přišedší vlakem do srdce metropole mají smůlu.

Pracovní skupiny k ničemu

Není primární chybou příslušných městských částí (Praha 1 a Praha 5), že bezpečnostní situace na jejich území je taková, jaká je. Hlavní odpovědnost spočívá na pražském magistrátu, tedy hlavním městě. Přesto by tyto menší radnice měly hledat efektivnější řešení, než je pouhé mapování problémů, vznik nejrůznějších pracovních skupin a pořádání kulatých stolů.

Městské části by měly naprosto tvrdě a nesmlouvavě – nejlépe společnými silami – apelovat na magistrát, aby konečně došlo k radikální reformě pražské městské policie. Ta se kvalitativně příliš neposunula od dřevních dob, kdy vznikla a kdy její osazenstvo tvořily především různé dobrodružnější povahy, které neměly šanci se dostat do řad Policie ČR.

Lze jen zvednout obočí nad způsobem personální politiky pražské městské policie, když je možné, že v Praze 1 působí po celá dlouhá léta jako ředitel obvodu strážník, jehož podřízení nedokážou zvládnout efektivní dohled nad dodržováním veřejného pořádku nejen v Sherwoodu, ale – zejména v turistické sezoně – taky v ulicích, které jsou plné opilých cizinců. Ti řádí tak, že části centra v noci připomínají jihoamerický karneval šmrncnutý předměstím Moskvy po výplatě. Proč je tento člověk ještě ve funkci? 

A podobně: Jak je možné, že Anděl se díky architektonické přeměně a oblibě u Pražanů stal druhým přirozeným centrem metropole, ale přitom se tam hlavně večer nebo v noci bojíte jít po chodníku?

Kdo sleduje přenosy z jednání zastupitelů městských částí nebo je osobně navštěvuje, ví své. Tu a tam se jich zúčastní i příslušní obvodní velitelé městské policie, kteří přednesou nějakou formální zprávu o své činnosti. Obecenstvo – zastupitelé – tomuto přednesu zatleská, několik řečníků napříč politickým spektrem strážníkům srdečně až servilně poděkuje – a jede se dál podle starých not. I na Andělu a v Sherwoodu.

Bez reformy to nepůjde

Jak reformovat městskou policii, které se prý stále nedostává personálu? Nejlepším řešením je samozřejmě její přeměna na bezpečnostní sbor s metropolitním rozměrem, i když taková proměna vyžaduje spoustu organizačních i legislativních změn. Kvůli tomu si ale komunální politiky volíme – aby nalézali a prosazovali rovněž složitější řešení, pokud pomůžou městu a lidem v něm. Mimochodem, není bez zajímavosti, že schopnější strážníci v soukromých rozhovorech možnost zásadní reformy směrem k metropolitní policii vítají, naopak ji odmítají ti, kteří si tuto práci již dávno zvykli vykonávat alibisticky a s co nejmenší námahou.

Pokud by městské části své síly skutečně spojily a tvrdě požadovaly po magistrátu reformu městské policie, měly by rovnou připojit další nekompromisní požadavky – například na rovnoměrné rozvrstvení středisek pomoci narkomanům napříč metropolí. Ačkoli je relevantní argument, že problematické existence přitahují především centrální městské části s velkou hustotou lidí a větší anonymitou, nelze nechat zmíněná střediska pomoci jen na bedrech několika málo městských částí.

Vždy, když proběhne cvičení složek integrovaného záchranného systému (IZS), pražští politici si nenechají ujít možnost zapózovat pro kamery a objektivy a vychválit koordinaci příslušných složek málem až do nebes.

Mají pravdu, IZS funguje jako kvalitní švýcarské hodinky. Co se však týká běžných otázek ohledně bezpečí a veřejného pořádku, a to zejména ve dvou popsaných lokalitách, situace připomíná spíše současné francouzské víno.

Exportní a značkové je stále ještě prvotřídní. Stolní pro každý den však už dávno ztratilo svoji kvalitu i pověst a stalo se pro Francouze v konkurenci jiných drahým a zbytečným.