foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Petr Pavel
Prezident Petr Pavel podle svých slov hájí ústavu, vládní představitelé jej naopak obviňují, že ji ohýbá. Svým způsobem mají pravdu obě strany. Jenom každá upřednostňuje takové pojetí nejdůležitějšího zákona, které dává více moci právě jí. Umožnila to událost z roku 2011, jejíž plody sklízíme dodnes.
Do Vánoc 2011 zbýval necelý týden, když se ve Sněmovně odehrálo závěrečné hlasování, které ovlivňuje českou politiku dodnes. Celkem 159 poslanců zvedlo ruku pro návrh vlády Petra Nečase (ODS), který zaváděl přímou volbu prezidenta.
Mnozí tehdejší aktéři následně svého rozhodnutí litovali. Za všechny stačí slova Miroslava Kalouska: „Vždycky si budu vyčítat, že jsem pro přímou volbu tehdy zvedl ruku. Je to špatné rozhodnutí a zcela nesystémový krok. Všichni jsme doufali, že to někdo shodí. A nakonec to prošlo…“
Tehdejší vládní koalice i opozice se chtěly zbavit zodpovědnosti za nepopulární nepřímou volbu. Tu z roku 2008, ve které Václav Klaus porazil Jana Švejnara a získal druhý mandát, totiž doprovázelo vícero nedůstojných událostí: dnes zapomenutí poslanci tehdy tvrdili, že jim chodí náboje poštou, že jim někdo vyhrožuje na záchodě, anebo před rozhodujícím hlasováním záhadně zmizeli.
Jak Zeman, tak Pavel
Když se ale zbavíte zodpovědnosti, zbavíte se i pravomocí. A tak se český parlament dobrovolně zbavil části své moci a předal ji Hradu. Přímá volba dodala prezidentovi větší legitimitu a zákonitě také větší chuť rozšiřovat svůj reálný vliv. Mnohokrát to demonstroval Miloš Zeman.
Dnes expanzivní pojetí svého úřadu předvádí Petr Pavel, který odmítl jmenovat člena vlády navrženého premiérem Andrejem Babišem (ANO) a soudním rozhodnutím si vynutil účast na summitu NATO.
Jan Winkler, jeden ze dvou ústavních soudců, kteří hlasovali proti předběžnému opatření v aktuálním sporu mezi Petrem Pavlem a Babišovou vládou, už v minulosti upozorňoval, že po zavedení přímé volby potřebuje ústava zpřesnit.
A není jediný. Ale nestalo se tak v roce 2011 a těžko se to stane v dohledné budoucnosti. Konflikty mezi Hradem a vládou se proto budou zákonitě opakovat. Obzvláště tehdy, když jsou obsazeny lidmi opačného politického přesvědčení.
Soudci budou pod tlakem
Ale vraťme se k aktuální politické situaci. Předběžné opatření Ústavního soudu je bleskovým úspěchem Hradu. Jak ale generál Pavel moc dobře ví, vyhrát bitvu neznamená vyhrát válku. A tak pokračuje v tlaku: chce být vedoucím delegace na summit.
Vláda bude v pokušení mu házet klacky pod nohy, ať už se jedná o program, nebo o dopravu. Rozhodně by se takto choval Petr Macinka (Motoristé), kterému konflikt s Hradem poskytuje popularitu, o jaké se mu dříve ani nesnilo.
Babiš se ale zatím schválnostem vyhýbal. Teď si navíc musí dávat obzvláště pozor, aby dalším rozhodnutím vlády neposkytl dodatečné argumenty proti ní pro finální rozhodnutí Ústavního soudu.
Pavlovo vítězství ale není jisté. Zaprvé konečný verdikt Ústavního soudu teprve přijde. V plénu chybělo pět ústavních soudců, dva už se postavili proti předběžnému opatření. To sice nepředjímá konečný verdikt, ale prostor pro nepříjemné překvapení pro Hrad rozhodně existuje. Zvláště pak v situaci, když soudci budou cítit tlak, aby zachovali dojem nestrannosti své instituce v očích veřejnosti.
Jestli se totiž důvěra v nejvyšší soudní instanci v zemi stane vedlejší obětí války Hradu s vládou, prohrajeme všichni.
Rizika Pavlovy strategie
Finální verdikt navíc není tou hlavní metou, kterou potřebuje Petr Pavel dobýt. Tou jsou prezidentské volby v roce 2028.
Pro oznamování své kandidatury zvolil salámovou metodu, kdy po každém konfliktu s vládou oznamuje, že je víc a víc rozhodnut do toho znovu jít. Vychází tak vstříc zdejšímu maloměšťáckému pojetí politiky, podle kterého je nevkusné, aby politik řekl otevřeně, že chce moc.
Tato taktika si ale žádá, aby Pavel vstupoval do dalších a dalších sporů. To z něj sice bezpečně udělá kandidáta všech, kteří Babišovu vládu nemusí, ale zároveň ho „ušpiní“ každodenní politikou.
A to se nemusí všem voličům líbit. První mandát mu totiž vynesla jeho „prezidentskost“: vypadal dobře, měl silný příběh a byl nezávislý. Díky tomu jej volila dokonce část voličů ANO. Prezident v českém pojetí má být „nepolitickým“ politikem, který zůstává nad věcí. Verbální přestřelky s Andrejem Babišem a Petrem Macinkou do této představy ale úplně nezapadají.
Čtěte dále:
Dva ústavní soudci byli proti: Soud zasahuje do politického dění
Macinka: „Soudruh prezident rozehrál pokus o ústavní puč“
Právník: Soud může řešit smysl funkce prezidenta. A dát Pavlovi za pravdu
Rychetský k summitu: Vláda vědomě porušuje ústavu. Je to gangsterství