KOMENTÁŘ: Švandovo divadlo, Chlast. Husí kůže ještě hodiny po představení

Pražské Švandovo divadlo připravilo novou premiéru. Hru s jednoduchým názvem Chlast. Režíruje ji Thomas Zielinski a jedná se o adaptaci oscarového snímku režiséra Thomase Vinterberga. Pokud bych ji měla shrnout jedním slovem, pak bych zcela bez pochyb použila slovo „skvělá“. Režisérovi i hercům patří obrovský dík.

Nedovolím si napsat klasickou recenzi, nejsem žádným velkým divadelním znalcem a na tento složitý žánr si netroufám. Ale nedá mi, abych o představení nenapsala alespoň z pozice laika.

Jednoduše proto, že mě představení absolutně nadchlo. A také proto, že režisér i herci si zaslouží velký dík.

Dovolím si ještě poznamenat, že jsem původní oscarový snímek neviděla, a bylo to dobře. 

Zielinskému se podařil mistrovský kus. Dokonale vystihl podstatu toho, co chlast je. Nejdřív štěstí, totální jízda, sebevědomí na rozdávání. Pak celkový kolaps.

Připravte se na to, že první polovinu představení se spolu s herci na podiu budete veselit. Předvedou řadu humorných situací. Objevíme jejich ztracený elán, chuť do života, jejich „lepší“ já. Až je to člověku podezřelé, mnoho z nás se totiž s následky dlouhodobého požívání alkoholu setkala a setkává. Nejen v pražských ulicích, ale také mezi blízkými.

Po přestávce ale přijde prozření a přiznávám, že jsem měla chvílemi husí kůži. Byly scény, kdy mi bylo krajně nepříjemné na opilce koukat. Ale oči neodtrhnete. Herci totiž ztvárnili stavy pod vlivem opravdu realisticky. Za to určitě patří velká pochvala Janě Burkiewiczové, která dělala pohybovou spolupráci. 

Dějová linka je prostá. Čtyři vyhořelí gymnaziální učitelé se rozhodnou na vlastní kůži vyzkoušet filozofickou teorii Finna Skårderuda o tom, že každý se rodí s deficitem půl promile.

Ovace ve stoje

Na oslavě čtyřicátých narozenin učitele psychologie, který také s teorií seznámil ostatní, se dohodnou, že udělají vlastní výzkum a teorii o půl promile vyzkouší. Předpokládají, že když doplní chybějící várku, budou kreativnější, spokojenější, budou mít více sebevědomí, budou jednoduše šťastnější.

A světě, div se, ono to funguje. Tedy do určité míry. Na to, jak celý pokus dopadne, si ale musíte do Švanďáku zajít.

Musím zmínit ještě jednu drobnost. V průběhu představení několikrát vyzývá učitel hudby svého kolegu Martyho (učitel dějepisu), aby zatančil. Myslím, že celé ženské osazenstvo si usilovně přálo, aby se tak stalo. A ono se to opravdu stane. A je to naprosto fenomenální tanec. Mimo jiné proto, že Martyho hraje Petr Stach. Takže, dámy, těšte se.

Učitele psychologie Nikolaje hraje Jacob Erftemeijer, učitele hudby Petera Tomáš Petřík a učitele tělocviku Tommyho Robert Jašków. Všichni čtyři předvedli na premiéře fenomenální výkon. Ten také diváci ocenili standing ovation. Herci byli nuceni se na jeviště vrátit snad pětkrát. A bylo vidět, že z úspěchu mají velkou radost.

Celý inscenační tým: REŽIE: Thomas Zielinski PŘEKLAD: Michaela Weberová DRAMATURGIE: Martina Kinská SCÉNA: Lukáš Kuchinka KOSTÝMY: Andrea Králová PROJEKCE: Jakub Krejčí POHYBOVÁ SPOLUPRÁCE: Jana Burkiewiczová STUNT RIGGING: Jan Kohout ODBORNÁ SPOLUPRÁCE: MUDr. Jakub Šimek ASISTENT REŽIE A INSPICE: Petra Štanclová PRODUKCE: Tereza Marková