foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Mámy a tátové na kávě, ilustrační foto
Nikdy by mě nenapadlo, že mateřská dovolená je pohodička s občasným staráním se o dítě. Nikdy bych neargumentoval, že si při mateřské dovolené žena odpočine. Avšak vždy mi přišlo úsměvné, když jsem někde (především na Facebooku) viděl u zaměstnání větu „mateřská, ale rozhodně ne dovolená”. Díky narození dcery a novele zákona z roku 2018 a posléze 2022 jsem si na vlastní kůži vyzkoušel takzvanou otcovskou dovolenou. Ti, co ji znají a poctivě ji věnovali svým ratolestem, jistě budou vědět, o čem je řeč. Pro ty ostatní jsem si dovolil sepsat pár poznámek, aby jakž takž věděli, do čeho jdou.
Tak zaprvé, otcovská dovolená rozhodně není žádné leháro, ačkoli je naše dcerunka naprosto kouzelná, krásná a zlatíčko, odpočinek nám nedopřeje. Přes den hotový andílek, v noci ale absolutní satan. Zda má strach ze tmy, nebo se chce neustále chovat, těžko říct, skutečností ale je, že v noci téměř nespí, zato neustále křičí. Nepomáhá ani pravidelné krmení, chování ani ignorování. Dle odborných rad na internetových portálech, skupinách, stránkách nebo od našich přátel s dětmi to prostě tak některé děti mají a nedá se s tím nic dělat – a prý to trvá až několik let, super, to je teda paráda.
Nepočítejte tedy s tím, že se během těch 14 dní vyspíte, doženete spánkový deficit, o který jste přišli během zapíjení narození dítěte s přáteli, nebo že byste si šli zasportovat. Manželka a já máme pytle pod očima sahající až ke kolenům a na nic kromě starání se o malou a spánek nemáme kapacitu. Když už mluvíme o kapacitě, co vás zaručeně nemine, je zpochybňování sebe sama, zda na to máte. Možná vás také budou napadat myšlenky, na to, že jste měli radši cestovat po světě než toto mučení. Nic si z toho nedělejte, je to prý úplně normální. Ale těch myšlenek se dost dlouho nezbavíte, s tím je třeba počítat. Důležité ovšem je udržovat pozitivní náladu, což, pravda, jde často jen ztuha.
Psali jsme
Někdo to bere jako brigádu, jiný jako plnohodnotné zaměstnání. Řeč je o komparzistech. PrahaIN.cz se možnostem přivýdělku u filmu věnovala již…
Znáte to, jak si rodiče s kočárky a dětmi vždycky připadají v právu a všichni kolem nich musí chodit po špičkách? Celý život jsem to odsuzoval a ejhle, najednou jsem jedním z nich! Když jsem byl s malou na procházce, celý přechod obsadila nákladní vozidla mířící na nedalekou stavbu a zůstala stát. Řidiči vysmátí s loktem z okna poťouchle pozorovali okolí a měli pohodu. Já s nově nabitou zodpovědností a pozicí fotra jsem to začal zběsile a nahlas komentovat, že tu mám v kočárku spící dítě a rád bych milostivě přešel na druhou stranu. S řidiči to ani nehlo, tudíž jsem je tam musel obkroužit jak Boeing a jet přes obrubník, načež jsem je počastoval za nastalou situaci velice peprnými výrazy, ale jakožto tatínek malé holčičky jsem se cítil samozřejmě v právu. Zajímalo by mě, co si o mně asi mysleli.
Byť by se mohlo zdát, že po celodenní snaze a péči bude dcera večer spát jako dudek, opak je pravdou. Asi není třeba vysvětlovat každodenní rutinu s malým dítětem, a to včetně hrůzostrašného křiku, kvůli kterému musíme zavírat okna, aby na nás někdo nezavolal zásahovku se sociálkou. Když už se nám ji konečně podaří uspat a chtěli bychom kouknout alespoň na jeden díl Hospody, tak místo toho s manželkou padneme za vlast do postele a spíme během minuty.
Slastný okamžik. Foto: Pixamedia, licence. Autor: u_jqskahw9
Ještě mohu poskytnout jednu důležitou radu pro začínající rodiče, rozhodně nezapomeňte odpojit zvonek od elektřiny, pokud máte bystré sousedy, aby se vám nestalo to, co nám. Dcera konečně spala, když se z ničeho nic ve 23:00 ozval otravný a ohlušující zvuk, jakým je náš domovní zvonek.
„Co se to kurva děje?”, překřikujeme se s manželkou a za dveřmi vidíme souseda, který si již podruhé během tohoto měsíce zabouchl klíčky od bytu. Poprvé jsme mu pomohli, a tak se nás jal prosit o pomoc i podruhé. S vypětím všech sil a nervů jsme mu pomohli i tentokrát, ale naše dcera od té doby nezamhouřila oči. Následnou celonoční péči o malou jsme si přehazovali s manželkou mezi sebou jak horký brambor. Chvíli nad ránem jsem si už dezorientovaný vzal dceru od vyčerpané manželky, lehl si s ní v obýváku na gauč a tam ji uspával bezmála tři hodiny, až konečně kolem sedmé hodiny ranní usnula. Já samozřejmě spát nemohl, poněvadž jsem pravidelně kontroval, zda vůbec dýchá. Druhý den jsme byli oba tak hotoví, že jsme ani nevěděli, na jaké planetě se nacházíme. Dcera však byla krásně odpočatá a vyspalá a připravená na další dobrodružství.
Mít dítě je obrovská radost, ale zároveň šílená makačka. Na slovo dovolená tedy raději zapomeňte.