KOMENTÁŘ: To nejhorší teprve přijde, Ondřeji Brzobohatý

Až tento týden jsem začal vnímat detaily soudního stání mezi Taťánou Kuchařovou a Ondřejem Brzobohatým. Do té doby jsem zaznamenal pouze to, že se šikovný hudebník převléká za ženu. Když jsem se to domáknul poprvé, zaváhal jsem. A vlastně doteď nechápu, co mu to přináší.

Snažím se na to celé koukat očima jeho bývalé ženy. Právě v tomto ohledu profesně moc nerozumím kritice její osoby. V řadě diskusí, které jsem přečetl, se z ní stala jakási démonická bytost. Je prý zhrzená, zapšklá, zákeřná, ukázala svou pravou tvář, je zlá.

Nemyslím si to.

Kdybych roky nepracoval s citlivými informacemi, asi bych nikdy neřekl, že je to naopak úplně normální. Devadesát procent kauz se v médiích objeví poté, co někdo někoho udá. Vůbec přitom nejde jen o vztah kolegů, známých nebo rivalů. Chodily za mnou ženy politiků a vyprávěly o tom, co se doma děje. Mluvil jsem s politiky, kteří mi říkali o choutkách svých drahých poloviček i milenek. Oproti běžnému plkání jim nešlo o to se svěřit, všichni to chtěli medializovat.

Jeden český miliardář má na mobilu jako tapetu fotografii své ženy, za kterou by se nestyděl ani časopis Leo, pokud ještě vychází. Ten mobil měl běžně položený na stole a kdokoli s ním mluvil, to prostě nemohl přehlédnout.

Lidi jsou lidi. 

Taťána Kuchařová. Foto: PrahaIN.cz

Neobyčejný vztek

Ačkoli jdu často proti zdi, rodinu nechávám stranou.

Že se někdo neudržel a detaily ze života Kuchařové zveřejnil, mi nepřipadá nikterak špatné. Taková je novinařina. Máte informaci, tu ověříte a pustíte do éteru. Mám se snad pohoršovat nad tím, že původně anonymní zdroj informací o Brzobohatém byla jeho žena? Ani náhodou.

Mám si hrát na Robina Hooda a tvrdit, že je to špatně? Ani omylem. Kdybych ty zprávy dostal já, přiznávám, že bych s nimi nepracoval. Určitě bych ale našel cestu, jak je dostat ven. Přišlo by mi to natolik atraktivní, že bych neodolal.

Taťána Kuchařová dostala neobyčejný lidský vztek a svého muže zřejmě chtěla dorazit. I mě překvapila intenzita, jelikož jsem některé zprávy četl. Protože jsem seděl s vrahy i řadou obětí násilné trestné činnosti, mám to vnímání trochu posunuté. Že se Brzobohatý převléká a že ona má ráda jisté intimity, je zkrátka mediálně atraktivní. Ačkoli se doposud píše především o první části uvedeného souvětí.

Intriky, kam se podíváš

V českém showbyznysu je člověk, který má děti. Jeho paní si už našla nového partnera a tento partner dal své nevlastní dceři do oblečení štěnici. Pak ji poslal za tatínkem a vše si nahrával. To audio jsem slyšel. Tatínkovi pak přišel dopis, aby šel na specializované psychiatrické vyšetření, které nebudu rozebírat. Když mi to dotyčný líčil, neměl jsem energii ani na cigaretu, jak nechutná mi intrika se štěnicí přišla. V celém tomto sporu jsou dvě známé tváře, a kdyby se uvedený příběh dostal na veřejnost, mělo by to neblahý dopad na jejich potomky. Což je důvod, proč o tom mluvím.

U Taťány Kuchařové a Ondřeje Brzobohatého nejde o děti, jde o hluboce vykopaný příkop nenávisti a netuším, co bylo rozbuškou.

Že si hudebník odsedí hodiny u soudu, za to má můj respekt. Proč ale pranýřovat Taťánu Kuchařovou? Pomsta je běžná součást života.

Vítěz?

Vzpomněl jsem si na známý příběh Ježíše na Olivové hoře. Jde o Janovo evangelium. Tomu tehdy přivedli cizoložnici a chtěli ortel, aby ji mohli ukamenovat. „Ať hodí kamenem, kdož bez viny,“ odvětil a dál se věnoval učení.

A abych dokončil hlavní myšlenku textu. Po pětihodinovém čtení soukromých zpráv, k čemuž došlo tento týden, se budou během dalšího stání, co vím, číst nové a opět velice výživné…

Taťáně Kuchařové už určitě neublíží. Ta byla veřejností odsouzena dávno.

Ondřeji Brzobohatému ano. Ne v srpnu, ne letos, ale v budoucnu. Posměšky se budou vracet, jakkoli se za něj postavilo okolí a řada umělců. A budou bolet. Což je na tom to nejhorší.

Když už jsem výše zmínil diskuse o Taťáně Kuchařové, nešlo přehlédnout ani druhou část spektra. Nemá smysl opakovat, čím je u anonymů Brzobohatý častován jen za to, že věci cítí jinak. Má ale smysl zdůraznit, že jde o jeho osobní život a že mu do něj nemá právo kdokoli zasahovat.

A pokud, nechť se pod to dotyčný podepíše. Tak jako já.