KOMENTÁŘ: Tryzna za drobnokvět pobřežní

27. 07. 202315:14
KOMENTÁŘ: Tryzna za drobnokvět pobřežní
foto: Wikipedia/Drobnokvět pobřežní. Rostlina, kterou jsme v Praze nezachránili.

Drobnokvět pobřežní je rostlina, která se v Praze, ale i v celém Česku vyskytovala naprosto běžně v 19. století. Dělo se tak na březích říčních toků, když ještě byly břehy panenské, neposkvrněné a bez stavebních zásahů člověka, tedy bez dlažby, betonu a asfaltu.

Drobnokvět je velice křehká, ale přitom invazivní rostlina. Je velice choulostivý a může si za to sám. Je to totiž druh, který je vázán na velmi specifické biotopy a podmínky. Daří se mu pouze na štěrkovém, pravidelně zaplavovaném území. Miluje chudé půdy, spíše písky nebo štěrkopísky, které jsou chvíli zaplavené a chvíli vyschlé. Vyžaduje k tomu stálý sluneční svit, nesnáší bahno a nedaří se mu v trvalém zaplavení.

Jde o velmi křehkou rostlinu, která navíc není mezi ostatními dostatečně konkurenceschopná. Nesnáší vedle sebe další rostliny, a tak když se objeví nějaká konkurence, drobnokvět pobřežní prostě zmizí. Tato „specializace životního prostoru“ rostlinu jasně delimituje a vyhání ji z původních lokalit.

Během více než sta let tato rostlina v podstatě zcela zmizela z české přírody. Kdysi jí bylo všude hodně. Rostla podél vltavských, labských i ohřeckých břehů a na Slovensku ještě na březích Dunaje. Dnes zůstalo jen několik posledních rostlin. Na Dunaji, Ohři i na Vltavě je už dávnou a vymřelou minulostí. Zachoval se jen na Labi, a to v místech, kde ještě nedošlo k plné regulaci břehů. Vyskytuje se tak velmi sporadicky mezi Střekovem v Ústí nad Labem a Děčínem.

Suma sumárum: v Česku se dostal drobnokvět pobřežní na červený seznam kriticky ohrožených rostlin. V mnoha zemích Evropy je už vyhynulý, například v Polsku nebo v Německu. Nicméně jsou však země světa, kde roste ještě poměrně hojně.

Proto zapůsobilo jako blesk z čistého nebe, když byla rostlina v prvních letech tohoto tisíciletí objevena znovu v Praze. A to na místě zcela neočekávaném, na nákladovém nádraží Žižkov. A to dokonce na štěrkovém podloží místních kolejí. Odborníci oznámili, že jde každopádně o druhotný výskyt kriticky ohrožené rostliny. To znamená, že do lokality byla semena rostliny zanesena buď nákladní železniční dopravou anebo na kopytech dobytčat. Nicméně rostlina zde zázračně přežívala a kupodivu se jí tu i velmi dařilo. Oslavovalo se nejen u botaniků a mezi ekology, ale i mezi politiky.

Detail květů hvozdíku písečného českého. Rostliny, která roste přirozeně jen na jediném místě na světě, v národní přírodní památce Kleneč. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Jenže pak se žižkovské nákladové nádraží dostalo do hledáčku developerů a i výskyt drobnokvětu pobřežního byl důvodem licitace mezi úřady, obchodníky a ekology.

V červnu letošního roku drobnokvět pobřežní prostě zmizel. Jeho naleziště, které čítalo jen plochu několika decimetrů čtverečních, žádnou viditelnou změnou neprošlo. K zániku takto křehké rostliny ale stačí, aby místo někdo několikrát zalil hodně bohatou vodou na minerály a hnojiva a drobnokvět má utrum.

Málokdo předpokládal, že by drobnokvět pobřežní na současné ploše vytrval. Nicméně, jak se jeho návrat do Prahy oslavoval, jeho skonu si nikdo nevšiml. Snad jen kromě opoziční zastupitelky Ivy Vojtkové (Koalice pro Prahu 3), která si posteskla v Radničních novinách této městské části, že se členové radnice rádi fotí u čerstvě zasazených stromů, nicméně ty malé věci přehlížejí. „Po mé interpelaci na jednání zastupitelstva mě vlastně ani nepřekvapilo, že nikdo z odpovědných neví, kam se drobnokvět zčistajasna poděl. Jak mi bylo řečeno, zmizení drobnokvětu se bude vyšetřovat. Teď už můžeme jen doufat, že se nakonec dozvíme, kdo je viníkem a jestli bylo zmizení drobnokvětu záměrem nebo neschopností pečovat o životní prostředí,“ píše v Radničních novinách Vojtková.

Pokud drobnokvět pobřežní zmizel záměrně, bude velmi těžké někomu někdy něco dokázat. Fotografie ani obrazové záznamy z podvratného zásahu vůči přírodě jistě neexistují.

Připomíná mi to velmi silně příběh Albrechtického dubu, kterému se říkalo také Albrechtický dědoušek. Tento památný a chráněný dub byl sice vysoký jen 25 metrů, ale v obvodu kmene měl v dobách své největší slávy až čtrnáct metrů. Byl největším stromem nejen naší republiky, ale i celé střední Evropy a byl bezesporu největším dubem celého evropského kontinentu. Nacházel se v Jezeřském arboretu nedaleko Horního Jiřetína a jeho zdravotní stav byl vynikající. Problém byl v tom, že pod Jezeřským arboretem se mělo začít těžit hnědé uhlí. Rozšiřující důl Československé armády se zastavil až těsně před mohutným dubem.

Během noci z 5. na 6. srpna 1993 pak litvínovští hasiči museli tříkrát (!!!) za noc vyjíždět k hořícímu stromu. Oficiálně byl za příčinu zapálení označen úder bleskem. Nikdo ale nevysvětlil, že strom po uhašení vzplanul během noci ještě dvakrát.

Památné, chráněné a zcela výjimečné stromy, a tím Albrechtický dědoušek bezesporu byl, které jsou pod národní přírodní ochranou, jsou chráněné, i když zaniknou. Takových případů máme v republice několik. I dnes je chráněno například pouhé torzo Beethovenova dubu v Novém Dvoře. Albrechtického dědouška však deset dní po trojnásobném vzplanutí těžební společnost podřízla a kmen byl roztrhán, zničen a zavalen hlušinou. Nezbyl po něm ani pařez. Jen těžko mohl tehdy někdo věřit tomu, že šlo o náhodu. Paradoxně se však nikdy pod Jezeřským arboretem nezačalo uhlí těžit, a tak bylo obětování obrovského dubu naprosto zbytečné.

Květy koniklece otevřeného v přírodní památce Krásná Lípa. Při jejich sledování vás pozorují průmyslové kamery. V Praze se takto unikátní rostlinu ochránit nepodařilo. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Vraťme se ale k drobnokvětu pobřežnímu. Jeho „kolonie“ se svojí křehkostí nemůže rovnat s mohutností obrovského stromu, nicméně znovu máme v České republice řadu ukázek toho, jak se o naprosto výjimečné a kriticky ohrožené lokality s rostlinami, které rostou pouze na jednom či dvou místech v republice, postarat.

Problematika mě velice zajímá, a proto tato místa a příběhy těchto chráněných rostlin velmi dobře znám. Hvozdík písečný český je další rostlina, která je vázaná na štěrkopísky. Jde o český endemit, který se nikde jinde na světě nevyskytuje. Jde vlastně o planý karafiát, který roste přirozeně jen v národní přírodní památce Kleneč u Roudnice nad Labem. V podstatě hvozdík najdeme jen na jednom malém zvlněném kopečku. Existuje záchranný program na rozšíření této rostliny, ekologové dokonce našli náhradní lokalitu, kde se semena rostlin rozsazují druhotně.

Další z mimořádně vzácných rostlin je zvonek jesenický. Roste na jediném místě na světě. V Jeseníku v národní přírodní rezervaci Praděd, a to ještě jen v oblasti Petrových kamenů. Tady se kdysi podle legendy odehrávaly čarodějnické procesy. Zvonek jesenický tu roste pouze na velmi malé ploše čítající několik metrů čtvereční ve stínu skály. Aby se ochránila jeho malá kolonie, jediná na světě, je oblast obehnána plůtkem a vstup je přísně zakázán.

A další příklad, kdy výjimečnou rostlinu chránit prostě jde. Přírodní památka Krásná Lípa u Chomutova. Na jednom hektaru zde vyrůstá velmi vzácná a víc než kriticky ohrožená populace koniklece otevřeného. Lokalita je obehnána plotem, střežena kamerami, a když na místo zavítáte v době kvetení, najdete dokonce u každého rozkvetlého koniklece plastový štítek s evidenčním číslem květu.

A znovu ukázka toho, že je ochrana výjimečné rostliny možná. Mluvíme o rdestici hustolisté. V našich podmínkách zcela unikátní vodní rostlina. Vytváří nádherné podvodní zelené obrazce. Jenže má to problém, že existuje v Čechách jen na jednom jediném místě, v národní přírodní památce Rybníček u Hořan blízko Kutné Hory. I tady o ní ekologové velmi pečují, a když se přijdete k rybníčku podívat, ani nepostřehnete, že vás sledují kamery.

Hořec jarní nížinný v době, kdy v národní přírodní památce Rovná na Strakonicku kvetlo ještě více rostlin. Letos zde vykvetl už jen jeden jediný. S populací kriticky ohrožených rostlin je konec. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Trochu smutný osud má hořec jarní nížinný. Na našem území se vyskytuje na jediném místě – v národní přírodní památce Rovná na Strakonicku. Rostlina tu byla náhodou objevena na konci 50. let na místním přírodním fotbalovém hřišti. Tehdy to byl šokující objev, zhruba tisíc rostlin, které se jinde v tehdejším Československu nevyskytovaly. Fotbalisté přišli hned o hřiště, místo výskytu bylo obehnáno dřevěnými ohradami. Jenže na konci 80. let soukromý zemědělec z neznámých důvodů zdejší louku pohnojil. Rostliny nezahynuly, ale ztratily schopnost se rozmnožovat. To je však konec všech hořců jarních nížinných u nás. Postupně rostliny umírají. V letošním roce na louce u Strakonic kvetl jeden. Poslední.

Příběhy zmíněných rostlin jsou zcela mimořádné. Některé nepřežily, nicméně jim všem byla poskytnuta možnost svůj těžký boj zvládat s patřičnou ochranou. Drobnokvět pobřežní, který se zázračně objevil na nákladovém nádraží Žižkov, tuto možnost záchrany neměl. Ochranu nedostal. Anebo nebylo v zájmu společnosti, aby rostlina ochranu dostala. To už necháme na případném vyšetření, proč z lokality žižkovského nákladového nádraží zmizel.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných