foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Proti Putinovu Rusku
Veřejnoprávní Česká televize hned několik týdnů propagovala koprodukční (Česko, Ukrajina, Francie, Belgie) dokument Kuba & Aljaška. Svou premiéru si odbyl v úterý 3. března na ČT 2. Datum je důležité zejména pro milovníky fotbalu. V době vysílání totiž na mladoboleslavském stadionu probíhalo čtvrtfinálové utkání mezi domácími a pražskou ACS. Zápas se konal v mlze a skončil pokutovým rozuzlením, po němž hostující tým mohl tak maximálně zamáčknout slzu a doufat v lepší zítřky.
Ačkoli fotbal miluji a sleduji, tentokrát jsem měl problém právě kvůli zmíněnému dokumentu. Stačilo mi pár minut, abych věděl, jak vysokou hodnotou Kuba & Aljaška disponuje. Všem znalcům žánru povedu ruku a doporučím jakoukoli tvorbu Jana Špáty. Právě on se totiž pravidelně a často zaměřoval na každodennost, mezilidské vztahy i morální rozměr společnosti. Zmíním například Respice finem.
Kuba & Aljaška neakcentovali válku, pláč, bolest a smrt. Dokument diváka provedl šíleným děním na Ukrajině právě za pomoci lidskosti a obyčejné lidské odvahy. „Mezinárodní koprodukční film Kuba a Aljaška vypráví příběh dvou mladých ukrajinských dívek, které se ve snaze pomáhat své zemi ve válečné situaci stávají zdravotnicemi v armádě. Přímé a autentické záběry z jejich života i práce se stávají dechberoucím svědectvím o odvaze, ale také o síle humoru, přátelství a vzájemné podpory uprostřed válečného šílenství,“ uvedla anotace. A měla naprostou pravdu.
Pokud něco v uvedeném společenském dokumentu zdůrazňuje, je to smích. Až mě překvapilo, protože si podobnou situaci nechci, a ani nedovedu představit, jak ty dvě obyčejné holky žijí. Jak se smějí, jak drbou psa, jak plánují budoucnost, přitom neustále čelí nebezpečí a strachu. Střih. Dům, ve kterém žijí, odkud vyráží do terénu pomáhat, hoří. Zasáhl ho dron. Střih. Střepina v třísle. Střih. Půl roku bolesti, přemáhání, cvičení, kdy si mozek znovu osvojuje tak základní prvek, jakým je vyslání signálu nohám. Střih. Paříž, Francie. Dívky přijíždí z Ukrajiny, vítají se, smějí. Střih. Smrt.
Dokument sice trval jen 55 minut, ale hloubka byla ohromující. Navíc, což chci zdůraznit, dodržel základní pravidlo žánru: nevstupoval do něj mluvčí, nesetkávali jsme se s komentáři a hodnocením. Všechno, co bylo potřeba vidět a vědět, zachytila kamera i samotní aktéři. „Kamarádky, které vystupující pod přezdívkami Kuba a Aljaška, slouží v první linii ukrajinského konfliktu a zažívají brutalitu i absurditu války na vlastní kůži. Jejich osobními zbraněmi a návodem na přežití jsou houževnatost, humor a neutuchající naděje.“
Jak taková naděje může vypadat, a jak může skončit, se přesvědčíte sami, stačí jít do archivu ČT a sledovat dívky, které si podle mě zaslouží mnohem větší pozornost, uznání i respekt než Donald Trump.