KOMENTÁŘ: Umělá inteligence ostošest posiluje. Kdy ovládne lidstvo?

Umělá inteligence se vyvíjí natolik prudce, že čím dál častěji zaznívají hlasy po jejím důrazném omezení. Zatímco použití jaderných zbraní je – až na výjimky směrem na Sibiř – pro všechny na světě zatím zcela nemyslitelné, v případě chytrých „strojů“ všeobecně sdílené tabu neexistuje.

Zřejmě každý, kdo vyrůstal v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století v Československu, se potkal se dvěma zásadními komiksy. Jeden vycházel v časopisu Ohníček a přibližoval jakési zmutované obří pavouky, kteří baštili lidi jako maliny. Jeho název si však nepamatuji. Mimochodem, v tomto časopise jsem někdy kolem osmého roku otiskl svou první povídku. Byla o bernardýnovi, který se povaluje na rozkvetlé louce a jehož provokují nalétávající motýli. Zlí jazykové tvrdí, že to je zatím to nejlepší, co jsem napsal.

V „časáku“ pro větší kluky a holky – ABC – pak hrál prim kreslený seriál Vzpoura mozků, na který naopak nezapomenu do smrti. Jeho název napovídá, o co v něm šlo. Ano, vládu na Zemi převzali roboti a lidé se s nimi museli utkat na život a na smrt. Skoro by se chtělo říct, že autoři poměrně přesně předpověděli možná největší riziko budoucnosti.

Tak trochu jiná galaxie

Chápu, že pro někoho, kdo považuje počítač za trochu zábavnější televizi, může riziko ohledně vývoje umělé inteligence působit jako nějaká fantasmagorie. Sám nejsem kdovíjakým znalcem. V počítačové praxi jsem si zatím vždy vystačil s klasickou poučkou, že na práci je nejlepší „jablíčko“, na hry Windows a na starý počítač Linux. Umím si nainstalovat operační systém a zvládám několik pokročilých vychytávek. Nicméně navzdory tomu, že jsem v počítačovém žargonu jen o něco více poučenější „lama“, i jen letmé nahlížení do PC galaxie mě utvrzuje v názoru, že umělá inteligence si jednou začne vodit lidstvo na provázku.

Tomu, kdo si myslí, že jde zatím o hodně vzdálený horizont, bych rád připomněl, jak zásadně již dnes umělá inteligence zasahuje do lidského života. Zřejmě nejvíce se tento vliv týká práce. Takový vývoj se sice dal očekávat, ale zajímavá je korekce původních představ. Umělá inteligence měla podle názorů mnohých připravit o zaměstnání hlavně dělníky. V současnosti však vidíme, že nejvíce ohroženi jsou absolventi humanitních oborů vysokých škol a jim podobní. „Jisté“ to mají ve střednědobé budoucnosti pouze „polomanuální“ profese, jako jsou třeba chirurgové, a samozřejmě šikovní řemeslníci. Když zmiňuji medicínu: klasický internista za čas možná už taky nebude třeba – umělá inteligence vyřeší všechno za člověka, přičemž ten možná časem přijde rovněž o výsadní pozici obsluhy přístroje. Po určitou dobu bylo za terno z hlediska výdělku považováno, když někdo uměl naprogramovat pěknou aplikaci. Taky to už je zřejmě passé. 

Šachy bez šance, poker odolává

Umělá inteligence píše čím dál lepší texty. Poráží nejlepší světové šachisty i experty v go. Jediná „inteligentní“ hra, která zatím jakžtakž úspěšně odolává, je poker. Umělý soupeř už sice dokáže vyřídit jednoho hráče, ale stále ještě nestačí na zaplněný pokerový stůl. Poker je unikátní hra, která v sobě přirozeně spojuje jak matematiku, tak i psychologii a cit pro situaci. A přestože ji pomatení aktivisté z neziskovek a pantátové od moravských lidovců považují za hazard (grunt se přece prohrává na plátýnku), právě až umělecká komplexnost pokeru umí udržet umělou inteligenci na straně poražených.

Pointa tohoto textu se tedy přímo nabízí: Až jednou zaplněný pokerový stůl opanuje umělá inteligence, skončí čas lidí – abych parafrázoval a trochu převrátil výrok ze závěru nádherné trilogie Pán prstenů. Třeba však v té době taky zmutují pavouci z Ohníčku. Asi je lepší dát se sežrat obří tarantulí než se nechat ovládnout nějakým robotickým hajzlíkem.