foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Petr Pavel
Teoreticky: Kdyby na Pražský hrad dorazil Michal Kováč nebo Rudolf Schuster, určitě bych to přehlédl. Pro mě nicneříkající hlavy státu. Zuzana Čaputová je jiná už tím, že jde o ženu. To by slušelo také naší republice, ale nepočítám, že k tomu někdy dojde.
Protože jsem Zuzanu Čaputovou vnímal vždycky jako silnou osobnost, nikoli političku, zajímalo mě, jaké bude mít setkání vyvrcholení. Rovnou přiznávám, že slabé. Oslovení prezidenta „Petře Pavloviči“ nesouvisí s Ruskem, které je poslední dobou snad za vším, ale s legendárním citátem z filmu Jára Cimrman ležící, spící. Raději to zdůrazním.
Sledoval jsem tedy setkání obou státníků a závěrečné projevy. Ty mě zajímaly nejvíc. Ze slov Petra Pavla jsem si však odnesl jen plytké ponaučení, že jsou jí vrata Pražského hradu kdykoli otevřena. „Na Pražském hradě a v Praze budete vždycky vítána, ať už to bude v jakékoliv pozici,“ uvedl Pavel.
A to má být jako co? Že si ťuknou a dají kávu? Pokud byl Čaputové předán Řád bílého lva za její přínos k rozvoji vztahů obou zemí, čekal bych víc. Řád bílého lva získali například František Fajtl, Antonín Špaček, Emil Boček. Tyhle tři si pamatuji, protože znám jejich osudy téměř dokonale.
Co se Zuzany Čaputové týká, myslel jsem si, že Petr Pavel bude na věc koukat z mnohem větší výšky a prezidentce nabídne funkci poradkyně pro vztahy obou republik. Čestnou funkci, s níž bude souviset jakési vyvažování. Asi nemusím příliš vysvětlovat, že na Pellegriniho inauguraci dorazí Miloš Zeman a Andrej Babiš, kteří tvoří protiklady.
K tomu ale nedošlo.
Petr Pavel prováhal silnou příležitost vytvořit mírnou oporu jisté názorové linii. Přitom jí byl na dosah. Odcituji jeho slova: „Samozřejmě budu rád, když budeme hledat cesty i v těch jiných pozicích, jak dál přispívat k tomu, aby vztahy mezi našimi zeměmi byly co nejlepší.“
Škoda.
Druhý pokus v tomto případě možný není.