KOMENTÁŘ: Vzhůru na Brusel! Ale hlavně pro peníze a požitky

Trojský kůň na papíře, avšak v bance eurový účet s pěkně kulatou sumičkou – tak lze nejlépe charakterizovat motivaci těch politiků, kteří kritizují současnou podobu Evropské unie, ale jimž ani jejich výrazná skepse nebrání kandidovat do europarlamentu.

Férovou hru s voliči hrají všichni eurohujerové. Ti sní o evropském superstátě, kde bude vše regulováno a pečlivě zařazeno do kolonek, jež připraví abstinenti, vegetariáni, nekuřáci a lidé s třetím pohlavím. Pro tyto politiky je unifikovaná a sterilní Evropa cílem, k němuž se – byť to takto napřímo ve volební kampani samozřejmě nezazní – svým konáním aktivně hlásí. Alespoň však víme, s kým máme tu čest, a je jen na nás, jestli tohle opravdu chceme volit.

Mnohem zapeklitějším problémem jsou údajní euroskeptici. Často na EU nenechají nit suchou. Jakmile však mohou kandidovat do europarlamentu, neváhají ani chvilku. Veřejnost si přitom neuvědomuje, jak hrdinnou misi jdou podstoupit – role záškodníka evropského soukolí je takovou osobní obětí, že by mzda evropského poslance měla být ještě mnohem vyšší!

Fanfarón Vondra

Když nedávno pětikoaliční šéfové a Markéta Pekarová Adamová předstoupili před novináře, aby představili společnou kandidátní listinu do evropských voleb, museli předpokládat, že jim tohoto kočkopsa málokdo pochválí. Což vzápětí potvrdili politologové. Prý jde v evropském kontextu o nepřirozené spojenectví ideově odlišných stran.

Toto tvrzení však dávno není pravda, co se týká ryzí podstaty. ODS je už dávno vším jiným než pravicovou stranou, TOP 09 jakbysmet. Od sociálních inženýrů z řad lidovců a bukanýrů se liší jen odvážnými frázemi. Nezakryje to ani lídr kandidátky – starý fanfarón Alexandr Vondra, který se sice rád stylizuje do role jakéhosi „rockera“ v ODS, ale jehož činy jsou většinou nakonec taky více konformní, než je zdrávo.

Pryč z EU?

Představa, že by Česko vystoupilo z EU, je především z ekonomických důvodů nereálná. To je známá věc. Jak ale „předělat“ Unii, aby se vrátila k původním idejím, na nichž byla založena?

Volby do europarlamentu pochopitelně nemohou nic zásadního změnit, pokud v nich budou i nadále úspěšní hlavně sociální inženýři a političtí vyžírkové z celé Evropy. Skutečnou změnu přinese až unikátní konstelace, čili kombinace všeobecného naštvání, nekompromisního tlaku zdola a rovněž trošky štěstí – jak to tak bývá při velkých společenských otřesech.

Do té doby nezbývá, než volit do europarlamentu s nadějí, že čeští zástupci krátce po volbách – tak jako vždy – neskočí po hlavě do unijního víru nekonečných regionálních prezentací, večírků a zákulisních dohod. A že jich je.

Jednu změnu lze však přece jen učinit. Prostě nevolit žádnou z tradičních politických stran (včetně hnutí ANO). Není totiž nijak patrné, že by se jejich reprezentanti v minulosti zmohli na něco většího, než je opatrná kritika některých unijních nesmyslů.