Kterak chudoba vyhnala levici ze stínu vlastního popela

Tradiční levice vystupuje ze stínu a s odkazem na vyjádření premiéra Petra Fialy k víkendovým protestům i s odvoláním na pondělní meeting odborů se ohání plamennými výzvami. Zatímco ČSSD ústy předsedy Michala Šmardy tlačí na regulaci cen energií, komunisté Fialu rovnou vyzývají k rezignaci.

Poslední volby byly pro levici nečekaným kolapsem, když umírněná ČSSD i extrémnější KSČM skončily pod pětiprocentní hranicí. Aktuální energetická krize a další společenské problémy i hrozba předčasných voleb však levému křídlu dává „ostrou munici“ na to, aby vystoupilo z iluzí svých stínových vlád zpět mezi lid.

Svědčí o tom briskní mediální reakce „odstavených“ sociálních demokratů a komunistů na aktuální protivládní protesty. Zejména v kontextu neúspěšných pokusů vlády o zvládnutí krize a uklidnění celospolečenských vášní, může tato levicová voda padat na úrodnou půdu u nespokojenců úměrně soudných programům zmíněných politických stran.

I v nynější zkratce, která reflektuje víkendový protest se sedmdesátitisícovou účastí, má výzva vedení komunistické strany k rezignaci premiéra podstatně větší sílu, než by tomu bylo v době, kdy není společnost ohrožena sociálními propady. Po nešťastných prohlášeních předsedy vlády, že za protesty stojí pátá kolona Ruska už prohlášení KSČM o tom, že vláda a její premiér „pohrdají občany“, že „neoddiskutovatelně“ nezvládají řešit zvyšování cen a rostoucí inflaci, už ani nezní tak extremisticky, jak by se zdálo dříve. Když pak komunisté přidají do svého oficiálního prohlášení, které nám přišlo do redakční pošty, i trochu té protiválečné rétoriky, mohou mít nakročeno zpět ke svým „přespěti“ procentům.

A snaží se i socialisté. Ti sice, a osobně to chápu, nesebrali odvahu se postavit vedle řečníků z „Václaváku“, ale svou šanci chtějí také chytit za pačesy. Za řečnickou otázkou, „kde jsme byli my“, kterou Matěj Stropnický adresoval dovnitř své domovské „socdem“, můžeme také vidět potřebu levice nějak „zkasírovat“ současnou chudobu. Není to myšleno pejorativně, osobně mi absence levého křídla v politice, i přes snahu ANO, toto suplovat přijde přinejmenším nedobrá.

Sociální demokraté to ostatně obešli kulantně. Na úrovni Prahy ústy lídryně koalice Solidarita Anny Šabatové se za lid postavili. Tedy i za ty, kteří hřímali za Česko na prvním místě pod sochou svatého Václava. Aby však nespadli do škatule extremistů a protisystémových živlů, varovali vládu, že právě na jejich mlýn davy nespokojenců žene svou neschopností.

Republikový předseda ČSSD Michal Šmarda už měl v pondělí prostor opustit vazby k „Václaváku“ a své výzvy vládě vztahoval k odborářskému mítinku proti chudobě, který proběhl v pondělí pod hlavičkou ČMKOS. Dvě mouchy jednou ranou, kritika vlády, jak jinak než za „neschopnost řešit“ a podpora Josefa Středuly, která by ještě mohla socialistům přihrát nějaký ten hlas.

„Dnešní Meeting proti chudobě ČMKOS jsem sledoval velmi pozorně. Souhlasím zcela s požadavky odborů a Josefa Středuly. Je dobře, že plán na zvládnutí krize mají i zaměstnanci a že ho dobře a hlasitě představují,“ uvádí Šmarda v komuniké po protestním víkendu. Požadavky odborů na snížení DPH na potraviny či cenový strop pro energie jsou podle něj ve shodě ze Záchranným kruhem proti chudobě, jímž se prezentuje stínová vláda ČSSD.

A opět je tu i výše zmiňovaná „ostrá munice“. Sociální demokracie, jako by vstávala z popela vyhořelé levice, se najednou nebojí kritizovat „necitlivost sociálního systému řízeného dnes vládou pravice“, nebojí se požadovat dvacetitisícovou minimální mzdu už od ledna 2023 a jde ještě dál.

„Požadavek na zachování kupní síly zaměstnanců je od ČMKOS a Josefa Středuly pro vyjednávání o růstu mezd na příští rok minimální požadavek. Plně ho z ČSSD podporujeme. Kde firmy mají velké zisky, je třeba je přerozdělit lidem ve mzdách. Protože hodnota firmy vzniká lidskou prací. Program levné práce a nízkých mezd se jasně vyčerpal,“ uvádí Šmarda ve zmíněném komuniké s tím, že „není normální, aby pracující člověk měl problém uživit rodinu“.

Možná je to jen touha po návratu k moci, která roste s katastrofickými scénáři zimy v pěti svetrech, může to ale být i jinak. Možná si levice konečně uvědomila, že má něco dělat pro lidi. A to je dnes, kdy společnosti vládne prachsprostý antibabiš bez invence a kreativity, kdy vláda ústy premiéra jen bagatelizuje a prohlubuje existenciální obavy běžných lidí, možná skutečná deviza. Zoufalí lidé se totiž snadno nechají vmanipulovat do osidel jednoduchých populistických receptů. A pak budeme možná rádi i za rudou Martu a její partu.