Kvótokvótodák. Ženské kvóty si strčte někam!

KOMENTÁŘ Povinný podíl žen ve vedení firem? Jistě, je to „jen“ další z celé řady nesmyslů EU, ale proč se k tomu tak ochotně – bez jakékoli diskuze – hlásí i čeští politici? Jestliže považují ženy za méněcenné bytosti, které by si bez kvót neškrtly, ať to řeknou rovnou.

Nemám pocit, že bych během své profesní kariéry stála někde stranou v koutě. V rámci své kariéry jsem řídila tiskové oddělení, moderovala tiskové konference, jednala se zástupci samospráv i firem… Na své životní cestě jsem potkávala jak schopné lidi, tak ty méně úspěšné, ale nikdy jsem si nijak zvlášť nevšímala, zda jde o muže či ženu.

Nyní, když se angažuji i politicky (jsem místopředsedkyní pražských Svobodných), však nemohu mlčet k doslova pitomoučkému návrhu na povinné kvóty žen. Kdo tyhle šílenosti vymýšlí? Budou to asi stejní sociální inženýři, kteří prosazují třetí pohlaví, zrušení křesťanských Vánoc nebo strhávání soch kontroverzních historických postav.

Prosím, neurážejte!

Obávám se, že si při hodnocení ochoty, s jakou se česká vláda k novému unijnímu nápadu přihlásila, nevystačíme pouze s formálně odmítavým postojem. Je třeba naprosto nekompromisně konstatovat, že tyto kvóty jsou urážkou žen! Když mně navrhujete, abych akceptovala povinný podíl žen ve vedení firem, je to pro mě osobní urážka. V tomto smyslu jsme my, členky Svobodných, formulovaly svůj otevřený dopis vládě ČR.

Někdy to sice vypadá, že svět je už úplně postavený na hlavu, ale nenechme se mýlit. Útoky progresivistů na normální lidské uspořádání sice nepřestaly, ale přece jen jim už tolik pšenka nekvete. Kdysi jsme tu měli „Se Sovětským svazem na věčné časy“ a vida, stejně se to nakonec rozpadlo. Ani progresivisté se svými fantasmagoriemi nemohou dlouhodobě obstát.

Klíčovou zprávou ovšem je, že bitvu za zachování tradičních hodnot nemůže vybojovat nikdo jiný než my. Je úkolem každého z nás, kdo myslí svobodně, nezávisle a hlavně zdravým rozumem, aby nedal progresivistům ani píď mediálního prostoru zdarma, bez boje. Buďme pro spoluobčany při jejich úvahách, koho volit, nejen inspirací, ale hlavně reálnou nadějí na zachování normálního světa!

Autorkou textu je Veronika Blažková.