Lidi se stěhují do sklepů, aby jim zbylo na jídlo. To je ta naše pokroková Praha

KOMENTÁŘ V uplynulém roce dosáhla průměrná mzda v Praze 48 130 korun. Zní to krásně. Řekne mi někdo, kdo tenhle plat opravdu má? Je to nicneříkající číslo, které průměruje platy prodavaček z Albertu a manažerů. Nájmy stále rostou, ale platy šplhají nahoru tak pomalu, že to ani necítíme. Lidé se stěhují do sklepů, aby jim zbývalo na jídlo. To je ta naše pokroková Praha.

Představme si středoškolsky vzdělanou prodavačku s nástupním platem 25 tisíc korun, která v metropoli shání byt. Ten by měl mít dispozici 2+kk alespoň o 45 metrech čtverečních, protože není křeček, aby jedla tam, kde spí a přátele zvala na návštěvu do předsíně, která je vlastně zároveň obývák. V centru si ho ale nepronajme, protože by jen za nájem a energie dala 16 tisíc korun a za poplatky další 3 tisíce. I kdyby byl nabízený nástupní plat v čistém, zbude jí 6000 korun na celý měsíc, ze kterých jen těžko pokryje jídlo, drogerii, oblečení, telefon, internet, jízdné a všechny ostatní jednorázové výdaje.

Naše prodavačka, říkejme jí třeba Ema, se tedy bude muset nastěhovat někam na okraj Prahy a do práce pravděpodobně dojíždět. Na Černém mostě si pronajme byt v původním stavu v šestém patře. Nájem ji vyjde na 10 tisíc a za poplatky zaplatí tři tisíce korun. Hurá, Ema má konečně i na televizi, telefon a internet. Řekněme, že za tyhle „luxusní" služby, bez nichž by se nemohla ukázat před kamarádkami, zaplatí měsíčně 1500 korun. To jí tedy z nabídnutého počátečního platu zbyde 10,5 tisíce. Dalších 550 korun zaplatí za jízdné a 1000 korun si nechá na oblečení a kosmetiku.

S necelými devíti tisíci, které jí zbývají, musí zvládnout poplatit všechno ostatní. Ema do práce dojíždí, a tak nemá moc možností si doma vařit, kupuje si obědy v krabičkách. Ty stojí kolem 80 korun a pokud si chce přilepšit, zajde s kolegy na jídlo za 130 korun. Musí ale taky snídat a večeřet, když to bude dělat velmi levně, denně utratí zhruba 200 korun za jídlo. To máme 6 tisíc korun za měsíc.

Prodavačce zbývá z platu 3 tisíce kaček, za ty si musí nakoupit hygienické potřeby a zaplatit případné jednorázové výdaje. Díky kolegyním z práce jsem zjistil, že krabička tamponů, která nevydrží ani na dvě menstruace stojí 239 korun. Něco málo Emma také utratí za krmení pro svou kočku a občas si možná vyjde s přáteli. Chtěla by jet v létě na dovolenou, na to bude muset ušetřit z drobných, co jí nechávají zákazníci od cesty, protože plat jí na to vážně nestačí. Ještě, že si nechává něco na straně na to oblečení, bude potřebovat pořádný výstřih.

Brzo i z vestavěné skříně bude samostatný byt

Životní úroveň některých Pražanů se jen těžko zlepší, pokud platy poctivě pracujících lidí rostou pomaleji než inflace. Přitom vláda stále ukrajuje z koláče slev na jízdném a dalších zvýhodnění, zatímco ceny se zvedají na všech frontách.

Někteří lidé jsou na tom s platy až tak zle, že se doslova stěhují do sklepů. V Praze totiž vznikl trend předělávat všemožné nebytové prostory na místnosti, ve kterých se dá přežít – žít rozhodně ne. Na Facebooku se proto čas od času objeví nabídka podzemního „bytu“ bez oken, kde musíte celý den svítit, a to se vyplatí Horste! Nebo oblíbená exkluzivita: byt o deseti metrech. V praxi vypadá tak, že podél postele stojí kuchyňská linka, vedle ní sprchový kout a záchod je v lepších případech oddělen příčkou. V těch horších je jen za sklem. Ceny pražských nemovitostí se možná přibližují západní Evropě, zato životní úroveň v nich se blíží malometrážním bytům v Hongkongu.

Trend dvacátého prvního století se sprchou v kuchyni. Jde pouze o ilustrační foto, tato konkrétní (ne)bytová jednotka se nachází u Rakovníka.

Lidé se po studiu v Praze skládají na 3+kk v pěti lidech, aby to utáhli. Já čekám, kdy přijde trend pronajímání si kusu chodníku, kam si smí postavit stan. Řešení, jak si vydělat na pěkný životní standard jsem v programu nové vlády nenašel. Poctivou prací asi ne, že?