Matěj Stropnický: Horáková ani Palach by s Černochovou, natož s Udženijou neměli ale lautr nic společného

KOMENTÁŘ Černochová a Udženija. Dvě výrazné tváře pražské a občas i celostátní ODS. Společně vedou dlouhá léta vinohradskou radnici, čtvrť, kterou si ODS udržela i tehdy, když byla všude jinde zahnána do opozice. A když se Jana Černochová stala krátce před Vánoci ministryní obrany, vystřídala ji na pozici starostky Prahy 2 právě Sandra Udženija.

Pro stranu je to určité riziko, ale jedna věc funguje vždycky: co nejhlasitěji se hlásit k odkazům všeobecně vážených lidí, kteří se již nemohou bránit.

Takže k Miladě Horákové. Pamětní desku na rodném domě v Rumunské ulici jí dámy odhalily v lednu ještě společně. Je dobré zachovávat zdání kontinuity. Udženija při té příležitosti prozradila pro média, že hlavními hodnotami byly pro Horákovou svoboda, pravda a demokracie. Jenže Horáková byla socialistka. Patřila dokonce k nejvýmluvnějším obhájkyním znárodňování v poválečném parlamentu.

Horáková byla také pro odsun sudetských Němců. Opět si lze její plamenné projevy ve sněmovních stenozáznamech dohledat. Horáková byla také velká feministka. K čemu z toho by se hlásila Sandra Udženija? Hlásí se tedy jen k tomu, že Horákovou pověsil komunistický režim, ale k názorům Horákové už ne? Nebo ne ke všem? Vybere si prostě? Na pamětní desku dá se jen to, co vyhovuje? Ke smrti se hlásím, k věznění se hlásím, k tomu, že byla z Prahy 2 taky, jasná věc. A ty ostatní názory se prostě nebudou zmiňovat. Hlásila by se Milada Horáková k Udženiji? Co by si z ní měla vybrat?

V úterý dne 11. ledna byla slavnostně odhalena pamětní deska Milady Horákové, a to přímo před jejím domem v Rumunské ulici č. 22 na Vinohradech. Ceremoniál zahájila úvodní řečí starostka Prahy 2 Alexandra Udženija (ODS), dále promluvila ministryně obrany Jana Černochová (ODS) a místostarosta klubu dr. Milady Horákové a současný ředitel Gymnázia Milady Horákové Filip Novák. Foto: Martin Vávra, PrahaIN.cz

Týden nato tu bylo výročí sebeupálení Jana Palacha. Odlitek jeho úst mají na náměstí Míru hned před vstupem do starostenské kanceláře, neboť se narodil za rohem v porodnici v Londýnské. Nápis u vitríny praví: „Ústa, která již více než padesát let nemohou mluvit, k nám promlouvají.“ A Sandra zapálí 19. ledna, tedy ve výroční den, kdy Palach svým popáleninám v sanatoriu v Legerově ulici podlehl, svíčku, nechá se u toho vyfotit a dodává: „A je jen na nás, abychom těm ústům dávali možnost a prostor promlouvat dál.“

Hlásí se Udženija k ideálům Pražského jara?

Nejspíš myslí skrze sebe. Ví, že i Palach byl socialista? Že byl v srpnových dnech invaze vojsk na brigádě v Sovětském svazu třeba? Ne, to nebylo povinné. Žádný jeho životopisec nenašel nikdy žádnou zmínku o tom, že by Jan Palach bojoval proti komunismu. Ani slovně jako naše Sandra ne. Někdo si to může třeba přát nebo myslet, ale důkaz není žádný. Palach odmítal invazi a slábnoucí odpor proti ní ve společnosti, byl naopak velkým stoupencem demokratizace socialismu, jak ji během Pražského jara prováděl Dubček a reformní komunisté.

Ostatně jako většina národa tehdy, on ale vytrvaleji, proto odmítal letargii, do které se společnost od konce osmašedesátého roku propadala. Hlásí se tedy Udženija k ideálům Pražského jara? Hlásí se k Palachovu životu? Samozřejmě že v žádném případě. Jen k jeho smrti.

Sandra Udženija si zkrátka na kalkulajdě spočítala, že přišmajchlovat se k hrdinským smrtím Horákové nebo Palacha nese politické body. O jejich politických ideálech – a právě pro ty přece oba zemřeli, a ač mezi nimi nepochybně byla věrnost svobodě, právě tak byl mezi nimi i socialismus – neví a nechce vědět Udženija raději nic. Ukázalo by se totiž, že ani Horáková, ani Palach by s Černochovou, natož s Udženijí neměli ale lautr nic společného. Tunelovat je totiž možné nejen banky, ale i odkazy hrdinů. Takže dámy: pracky pryč!