Můj egyptský deník (Prolog)

KOMENTÁŘ S nápadem dovolené v Egyptě přišli vlastně naši známí, když jsme při jejich poslední návštěvě plánovali společnou dovolenou u moře. A mně to přišlo jako dobré řešení. Tedy zpočátku. Pak se dostavily pochybnosti.

Pochybnost první. Známí hledali spíše dovolenou za účelem potápění. Potud vše OK, přišlo mi to zajímavé a dobrodružné. Pak jsem si ale uvědomil, s kým mám tu čest. Otec - bývalý závodní plavec, dva synové - od útlého věku vedeni k tomu, aby se z nich stali přinejmenším obojživelníci, kteří ponor do 3-5 metrů neberou ani jako potápění a s trochou tréninku by zdolali i Mariánský příkop.

Naše rodina je plavecky v tom nejprůměrnějším průměru. Neutopíme se, ale třeba na moje nejlepší výkony postačí náš zahradní bazén. Ponor do pěti metrů považuju za čiré bláznovství a hazard se životem a ušními bubínky. Vzhledem ke své nadváze je pro mě ideální šnorchlování na hladině, kde ležím jako balón a i po pokusech o ponoření do života nebezpečných dvou metrů vyplavu za pár vteřin zpět jako bójka.

Nicméně máme ty známé rádi. My i naše děti se kamarádíme už dlouho a tuhle pochybnost jsem nakonec zahnal s tím, že v případě nutnosti by mě kamarád plavec určitě zachránil a se mnou v náručí by nechal daleko za sebou i dotěrného žraloka žrouta.

Pochybnost druhá. Oba naši známí jsou učitelé, takže termín dovolené determinovaly letní prázdniny. Představa, že si někdy na přelomu července a srpna odskočím od svého zahradního bazénu, u kterého trpím ve 35 stupních k většímu bazénu a pláži, kde bude příjemných 50 stupňů, mě málem odrovnala. Úplně jsem cítil, jak se mi škvaří sádlo, odkapává pod moje křeslo, na stolku mi teplá (vaří se) pivo místní výroby a dovolená se pro mě smrskne na boj o co nejchladnější místo v hotelovém baru.

A přes tuhle pochybnost vlak prostě nejel. Takže Egypt ano, ale začátkem května, kdy se z deštivého jarního, ještě téměř aprílového podnebí přesuneme do příjemně vyhřáté destinace s množstvím bazénů, pláží a atrakcí pro děti. A po návratu už bude teplo i v Čechách.

Tím, že jsem se právě dozvěděl, že bude ten týden, kdy máme dovolenou naplánovanou, v Čechách ovlivněn horkým saharským vzduchem, si ten pocit nebudu kazit…

Následoval tedy výběr nejlepšího hotelu v poměru cena/výkon, rozumějme tomu tak, že se manželka na několik dnů ponořila do hlubin internetu, aby se pak vynořila s výkřikem, že našla naprosto nejvíc nejlepší hotel, pětihvězdu, all inclusive, prostorný rodinný pokoj, aquapark pro děti, vlastní pláž, lehátka, prostě všechno (možná i lehké děvy, ale ty zamlčela). A tohle všechno za neuvěřitelnou láci.

Pochválil jsem ji a šel do cestovky tu láci zaplatit. Tam jsem se dozvěděl, že cena je sice pevná, příznivá a přeúžasná, ale zdaleka ne konečná.

• Chcete pojištění pro všechny? Ne, díky, mám svoji pojišťovnu, zařídím to jinak.
• Chcete parkování na letišti? Ještě nevím, jak a kdo mě poveze, spíš ne.
• Chcete COVID pojištění pro storno zájezdu? Asi ne, jsme očkovaní a děti už to měly.
• Chcete víza od nás, nebo ty levnější přímo v Egyptě? Nevím, spíš ty levnější.
• Chcete ještě… Jo, už mě nechte být! Beru to všechno, ať to mam z krku!

A příznivá cena se rázem vyhoupla o 20 procent nahoru. Ale co, za to pohodlí to stojí, všechno zařídí cestovka, já už nikam nemusím a všechno bude, jak má být.

S odstupem času, jak se odlet blíží v řádu dnů a hodin, jsem stále zvědavější na služby toho jejich delegáta, který tam po příletu za ty prachy bude evidentně jen pro naši rodinu. No, uvidíme, každopádně pořád to vidím optimisticky a těším se…