Na vlastní kůži s úrazem na Bulovce. Zážitek…!

KOMENTÁŘ V důsledku úrazu hlavy měla redaktorka PrahaIN.cz možnost poznat na vlastní kůži, jak probíhá takové vyšetření a následné ošetření na urgentním příjmu Fakultní nemocnice Bulovka. O svoje zkušenosti se rozhodla podělit.

Mám takový ten nešvar, co lékaři příliš v lásce nemají. Stanovuji si vlastní diagnózy a v podstatě jen chci, aby mi je potvrdili. Ale pozor, na rozdíl od ostatních takových pacientů nehledám na internetu ty nejšílenější, naopak mám zlehčující tendence. Takže v minulosti jsem při čtyřúlomkové zlomenině ramene přesvědčovala lékaře, že mám jen naraženou paži a tentokrát jsem do ordinace urgentního příjmu na Bulovce vstupovala s diagnózou, že „mi nic není“.

A opravdu jsem si to myslela přesto, že jsem si rozsekla hlavu širokým šatním hákem a krve teklo nejprve jako z vola. Nebýt ostatních vyděšených kolegů, kteří mě přesvědčili k návštěvě lékaře, tak bych nikam nejela. Vždyť to téct přestalo. Dalším důvodem byly mé obavy, že mi v případě potřeby zásahu budou holit vlasy…

Nicméně jsem se tedy přesvědčit nechala a se strachem, který se následně projevil i na hodnotě mého jinak zcela zdravého krevního tlaku, jsem do ordinace vstoupila. MUDr. Jan Šebele mou diagnózu nepřekvapivě zcela ignoroval a začal se vyptávat na případné bezvědomí, mdloby, nauzeu a podobně. Na vše jsem odpovídala (popravdě) záporně a ještě jsem se ho snažila přesvědčit tím, že jsem si ihned po ráně zkušebně z hlavy počítala matematické příklady. No, o jejich výsledcích nejsem přesvědčená doteď.

„Je to na jeden steh. Provedeme to bez lokální anestezie,“ oznamuje mi pan doktor, a o mě se teprve nyní při té představě mdloby pokoušejí. „Ona by totiž ta injekce bolela stejně, jako ten jeden steh,“ dodává vzápětí a mně to dává logiku. Ještě se mě zeptal, jestli zvládnu si jeden den nemýt hlavu. To jsem mu slíbila dost přesvědčivě, protože popravdě jsem si neuměla představit, že bych si na tu hlavu v místě rány vůbec sáhla…

Trochu se ale divím, že při mých dotazech a prosbách nepojali podezření na blouznění. První můj vyděšený dotaz zněl: „A to mi jako budete muset vyholit hlavu?“ Ozval se chápavý a velmi milý hlas sestřičky, která mé obavy vyvrátila: „Ne, to vůbec, nebojte se. My jsme tu také ženy, máme pochopení. Když to není nutné, vyhýbáme se tomu. Pěkně vám ty vlásky odhrneme na stranu,“ uklidnila mě.

Slova chvály, chvály, chvály

V duchu rčení „podáš prst, utrhnu celou ruku“ jsem se chopila její vstřícnosti a obrátila se na ni s prosbou, zda by mi tedy ale mohli rovnou nějakým způsobem vyčistit krev z hlavy, že se musím vrátit na pracovní akci. A s hrůzostrašně zakrvácenými vlasy mi to nepřišlo úplně vhodné. „No jasně, už se na to chystám, odstraním vám ji kysličníkem,“ odpovídala opět velmi účastně.

Následovalo samotné šití, kterého se ujala mladá lékařka. Velmi citlivě. Stále jsem čekala, kdy to začne bolet, protože jehla v hlavě přece bolet musí. Ale nebolelo. Ani trochu. Cit a empatie se projevovaly skutečně od všech zdravotníků po celou dobu. Lékařka i sestřička si se mnou celou dobu při zákroku povídaly, doktorka mě neustále připravovala na momenty, kdy to ucítím.

„Teď už vás určitě tahám za vlasy, omlouvám se,“ říká doktorka. Ale nic. Skutečně to nebolelo, měla jsem jen pocit něčeho tupého v hlavě. O bolesti se však mluvit nedalo. „Nejhorší“ byla v podstatě závěrečná dezinfekce, která malounko štípala.

A i u dezinfekce se opět projevila neuvěřitelně ženská empatie. Zcela záměrně mi dámy na urgentu aplikovaly takovou, která nebyla téměř vidět. Sestřička s lékařkou vyloučily možnost zeleného novikovu. Naštěstí…

V průběhu šití jsme se při hovoru dostaly i na to, že můj syn je zdravotnickým záchranářem. A tak když jsem byla informována, že na vytažení stehu mám jít za týden, sestra dodala: „To vám může vyndat i syn doma.“ U předchozího hovoru o synovi nebyl MUDr. Šebele a s ohledem na můj přístup k úrazu zcela chápu jeho závěrečnou poznámku, s níž na mě vykoukl ještě při odchodu do čekárny: „No ale ať u toho zkusí použít sterilizovaný nástroj nebo alespoň nůžky ať vyvaří…“

Bylo pro mě velmi milým překvapením, s jak vstřícným a uklidňujícím jednáním jsem v ordinaci setkala, jak příjemně jsem se tam v rámci možností cítila. Jedna moje kolegyně říká, že já pořád všechny jenom chválím. Pravda je, že jsem takový optimista, ale nutno dodat, že chválím, jen když je to zasloužené. A urgent na Bulovce opravdu chválím – za rychlost, s jakou jsem byla odbavena, za jednání a za skvělý přístup ke mně, pacientovi.