Naštvaní filmaři: snad nepřipraví chrabré strážníky o jejich guns

KOMENTÁŘ Když měl Otesánek hlad, nespokojil se s kaší, nýbrž postupně sežral celou obec. Podobně zřejmě uvažují pražští radní. Ti evidentně – alespoň v případě filmařů – honí holuba na střeše a nechtějí se smířit s vrabcem v hrsti. Konšelé se totiž v minulých dnech rozhodli filmovým produkcím zdražit zábory za natáčení v hlavním městě, aniž by vzali v potaz jejich reálné potřeby.

Křehký mír mezi metropolí a filmaři může skončit v okamžiku, kdy příslušná městská vyhláška vstoupí v platnost. Po zapracování připomínek by se tak mělo stát na začátku příštího roku. Řeč je samozřejmě především o historickém centru Prahy; při vší úctě k ostatním lokalitám kupříkladu takové Řepy filmařům žíly až tak netrhají.

Jednání s repre Prahy se nad uvedenou vyhláškou zúčastnili rovněž zástupci Asociace producentů v audiovizi, což je výborná informace, snad jen s tou výtkou, že existují i filmaři, kteří hájí své zájmy mimo asociaci. Takové filmové produkce jednají samy za sebe. A co od těchto společností zaznívá?

Narvi kameru do taxíku!

Podle naštvaných zástupců filmového průmyslu se lidé na magistrátu museli zbláznit: prý nerozlišují mezi finančními možnostmi zahraničních a tuzemských produkcí, přičemž Praha se stává velmi drahou lokací právě už i pro bohaté zahraniční štáby.

Když chtějí filmaři již dnes něco natočit v centru města, mohou hned na začátku zapomenout na nějaké – byť dočasné – výjimky z parkování. Pražským radním by tak mohl v připomínkovém řízení ke zmíněné vyhlášce někdo prozradit, že k natáčení je třeba taky natáčecí technika. Tu taxíkem nebo pronajatým autem na místo natáčení nedopravíte. Kdyby se filmaři rozhodli zaparkovat nelegálně, do pěti minut by měli na krku městskou policii – mimochodem tu, na jejíž vybavení peníze vybrané od filmařů často putují prostřednictvím takzvaného bezpečnostního fondu.

Dvojí hra politiků

Radnice samozřejmě – správně a logicky – chrání své obyvatele před nadměrnou zátěží, které je už tak dost. V případě filmařů však asi nelze hrát dvojí hru: na klid v ulicích a zároveň na výhodný „prodej“ kulis metropole pro filmová díla. Bylo by férové natáčení buď zakázat nebo povolovat jen zcela výjimečně, například v případě jednorázové ohromující nabídky, a to ještě asi nejlépe s požehnáním místních obyvatel v nějakém rychle spíchnutém referendu. Současný stav, kdy jsou filmaři „dojeni“, aniž by jim byla zajištěn běžný servis, je tristní.

Filmaři si Prahu pochvalují hlavně kvůli tomu, že v ní lze díky její architektuře imitovat jiná města napříč Evropou. Až si po zdražení poplatků spočítají ceny záboru třeba v nějakém menším zahraničním městě v historickém hávu, možná Prahu sami hodí přes palubu. Vysněný klídek občanů v centru metropole už tak budou rušit pouze ožralové, feťáci, somráci, ku*vy a zahraniční turisté. Filmaři ne.