Nejsem rusofil, ale...

KOMENTÁŘ Poslední dny mne upřímně děsí. Nejde ale jen o davy uprchlíků z válkou zmítané Ukrajiny. Těm můžeme pomoci a pomůžeme. Děsí mně ta druhá strana mince. Ta angažovanost všech v čemkoliv, co odsoudí vše ruské. Nejsem rusofil, ale...

Ale proč se zabýváme přejmenováním ruské zmrzliny? Proč se každý, ať něco znamená, nebo ne, vymezuje proti Rusku a Rusům? Proč až do absurdna? Aby se dnes člověk zamýšlel, zda vůbec může vzít děti na ruské kolo. Ano, je to opravdu ruské kolo, odpradávna. Teď abychom ho začali bojkotovat. Nebo ho přejmenujeme, nejlépe nějak nápaditě. Třeba na kolo ukrajinské. Asi začnu vážně pochybovat, kdo se vlastně v tomto světě zbláznil.

Kdy začneme přejmenovávat Puškinova náměstí a ulice? A po kom? Třeba po jednom z bratrů Kličkových? Tak určitě...

Logikou dnešních dnů, bychom se měli zamylet i nad ostatními agresory. Co taková Amerika, světovou silou i velikostí ne nepodobná Rusku? Ta Amerika, která po umírněném prohlášení francouzské vlády v kongresové kantýně přejmenovala hranolky. To je protest!

Ta Amerika, jejíž agresi v Iráku všichni mohli schvalovat a vychvalovat, přestože se ukázalo, že Saddám Husajn vlastně žádné zbraně hromadného ničení neměl. Přesto visel. Ta Amerika, jejíž historie je v mnohém podobná, jako historie Ruska.

Nejsem ani antiamerikanista, rozhodně pak ne ten, kdo by po útoku na Irák chtěl přejmenovat americké brambory. Nemyslím si totiž, že by takový zásadní krok nejak omezil její velmocenské ambice a nemyslím si, že podobné kulturně partyzánské údery na zmrzliny a kolotoče vůbec někam vedou. Smysl pro realitu v tom nevidím.

A také si nějak neumím představit, kam ten svět vlastně směřuje. Když si lidé ve jménu míru bojují svoje malicherné války proti názvům, které se nemohou bránit. A každý je tu generál ještě před skutečnou bitvou. Generál generalizace všeho ruského.

Chci se dál bavit se svými ruskými přáteli, stejně jako s Američany, Ukrajinci nebo Číňany, které znám. Chci dál věřit tomu, že kultura je tím, co lidi, bez ohledu na příslušnost k národu propojuje. Na rozdíl od principu kolektivní viny, se kterým máme my, Češi, historickou zkušenost.

Snad nikoho po vzoru Hitlera nenapadne ukrajinizovat Rusy. Beztak z velké části žijí v Evropě kvůli tomu, že v putinovském Rusku být nechtějí. Přes to jsou to děti ruských rodičů. Jsou to Rusové. Narozdíl od Romana Abramoviče, který ze své země vysál, co mohl, aby se pak stal občanem Izraele. V jejich případě by totiž mohlo přejmenování narazit na odpor. Nejsem rusofil, ale... chápal bych to.