Nesém vám nóviny. Ale radši je nečtěte!

KOMENTÁŘ Nevšední čtenářský ne-zážitek většinou nabízejí takzvaná radniční periodika, což je mnohdy jen poměrně vznešené označení pro strašlivou tiskovinu, která má pramálo společného s klasickými novinami či časopisy.

Málokdo tomu unikne – naštěstí ovšem jen doručení do schránky. Pak už je samozřejmě na každém, jak s uvedeným, zdarma dodaným, klenotem naloží. Někdo plátek použije jako podestýlku pod morče, jinému poslouží jako náhražka toaletního papíru (pozor na rakovinu konečníku!). Vyskytuje se ovšem i jisté procento lidí, kteří si toto svěží dílko přečtou. Většinou jde o seniory, jimž udělá radost cokoli, co je zdarma; druhou skupinu vášnivých čtenářů tvoří samotní autoři zveřejněných textů z řad místních politiků. Ti zhusta sepisují traktáty, v nichž se to hemží jednak množstvím nejrůznějších údajů z jejich politické činnosti, za druhé pak láskyplnými výrazy, jako jsou „milí spoluobčané“ apod.

Oživte ten plátek!

Kvalitě nebo spíše nekvalitě radničních tiskovin se dlouhodobě věnuje sdružení Oživení. To dokonce nabízí samosprávám manuál, jak periodikum pro občany zpracovávat. A co v tomto návodu stojí?

Základním parametrem je vyváženost a objektivita informací. Tím není úplně tak myšlen častý stav, kdy je v nepodepsaném článku málem až do nebes vychválena nějaká kontroverzní aktivita pana starosty či radního, přičemž opozici není umožněno k věci se vyjádřit. Opoziční politici mají v řadě případů vymezen svůj „chlívek“ na komentářové stránce periodika. Jsou nicméně známy případy, kdy ani v tomto torzu vyvážené názorové platformy není umožněno „zlobivému“ opozičníkovi zveřejnit svůj názor. Když z opozičních lavic v zastupitelstvu sepíšete svůj pohled na nějaký problém, klidně se vám i na tom vyhrazeném kousíčku tiskoviny může stát, že třeba v takovém tématu o privatizaci bytů vám redakce místo vašeho textu umístí fotografii ulice (skutečný případ). Prý kvůli tomu, že nepíšete k věci.

Všechno je naopak

Dalším logickým požadavkem na radniční periodikum je zastoupení opozice v redakčních radách. Ani tato zdánlivá samozřejmost není pravidlem. Pod obvyklé rozlišovací schopnosti radních pak patří třeba taková „banalita“, že taky kulturní nabídka by měla reflektovat příslušnou místní šíři, nikoli pouze spřátelené umělce a organizace…

Ačkoli samozřejmě existují i radniční tiskoviny, které se snaží co nejvíce přiblížit kvalitnímu nezávislému periodiku, pro většinu z nich stále platí pasáž z vynikající satirické knihy Gold za všechny peníze od Josepha Hellera:

Do té doby už se Gold ve Washingtonu dozvěděl, že CIA provádí nábor žoldnéřů pro boje v Africe. Dozvěděl se to u snídaně z ranních novin, kde si přečetl: CIA popírá nábor žoldnéřů pro boje v Africe.

Pokud touto optikou začnete číst radniční periodika, můžete si hned udělat jasno, jak se věci ve vaší obci či městské části opravdu mají.