foto: Markéta Šálková, PrahaIN.cz/Martin Vávra
KOMENTÁŘ: Jelikož jsme prožili další pátek třináctého, psali jsme v jednom z našich článků právě o tomto známém datu, z kterého mají někteří lidé panickou hrůzu. Rozebírali jsme historické souvislosti, které mohly zapříčinit přežívající obavy z tohoto dnu. Zároveň jsme oslovili několik respondentů a ptali jsme se, jak tento den prožívají. Odpovědi byly vesměs podobné, nikdo si žádné potencionální neštěstí nepřipouštěl.
Přiznám se, že ani já jsem nikdy nepřipouštěl, že by se mi mělo během pátku třináctého stát nějaké neštěstí. Věřím na spoustu věcí, ale na pověry zkrátka ne. V onen pátek jsem měl domluvený pracovní rozhovor v Říčanech. Jelikož dojíždím do Prahy z Mělníka, znamenalo to jasnou trasu Mělník – Praha – Říčany.
Vyrazil jsem tedy autobusem z Mělníka, stejně jako každý všední den. Zdůrazňuji, že během tří let, co takto dojíždím do Prahy do práce, jsem vždy dojel do Ládví, kde má trasa končí. Proč by to tedy mělo být jinak zrovna v pátek třináctého? Tentokrát ale magické datum projevilo svoji sílu.

Přibližně 300 metrů od zastávky Obříství, Štěpánský most řidič k údivu všech cestujících zaparkoval autobus u krajnice vedle lesa. V autobuse nastalo ticho. Všem se honilo hlavou, jaká je příčina tohoto „manévru“. Že by si snad řidič potřeboval odskočit ke stromu? Je tak silný kuřák, že to nevydrží do Prahy? Pan řidič však stále seděl na svém místě a o ničem nás neinformoval.
„Já už vím, co s tím máme. Máme to rozbitý“
Asi za 3 minuty už bylo vše jasné. Řidič vzal do ruky telefon a všichni cestující napjatě poslouchali, co že komu bude vyprávět. „Stojím asi 300 metrů od Štěpáňáku. Snad to dojedu aspoň na zastávku, ale pošlete sem nějakej autobus, vezu dost lidí. Asi mi prasknul „klíňák“. Poté už nám přišel vysvětlit situaci i s jejím řešením.



Foto: Martin Vávra, PrahaIN.cz
Zkrátka šlo o to, že nám v autobuse prasknul klínový řemen a do Prahy bychom dojeli hodně těžko. K již zmíněné zastávce Obříství, Štěpánský most jsme to však suverénně dali. Tam museli všichni „účastníci zájezdu“ asi 20 min čekat na náhradní autobus. Travnatý povrch vedle zastávky byl rázem bohatší o desítku vajglů. Volalo se kolegům či šéfům do práce s informací o pozdním příchodu a webové stránce IDOSu se zvýšila návštěvnost.
Prohlídka Neratovic
Když se náhradní autobus objevil, všem se nálada zvedla. Nebyl to však ledajaký autobus, tento jel do Prahy přes Neratovice v rámci klasické linky. Kdo z cestujících by toto zhruba 16 tisícové středočeské město neznal, mohl to rázem napravit. Myslím, že jsme zastavovali snad na všech existujících zastávkách ve městě. Autobus tedy zastavoval zhruba po 250 metrových intervalech, což rozhodně nebyl příslib brzkého příjezdu do metropole.
Konec dobrý, všechno dobré. Nakonec jsme s více než hodinovým zpožděním dojeli ve zdraví. Vzhledem k tomu, že člověk, s kterým jsem měl domluvený rozhovor, se také opozdil, nestalo se nic hrozného. Hlavou mi ale prošla myšlenky: „Že by na tom pátku třináctého přece jen něco bylo?“
Psali jsme
KOMENTÁŘ Přestože unikátní exekutorský Klondike, který v civilizované Evropě ještě nedávno neměl obdobu, přece jen už tolik neničí lidské životy,…