Petr Stránský: Joanne Rowling, oběť šikany. Co to o ní řekl představitel Harryho Pottera?

KOMENTÁŘ Přiznám se, že – vzhledem ke svému věku i z mnoha dalších důvodů – jsem nikdy nepatřil mezi fanoušky Harryho Pottera. Respektuji filmovou sérii jako fenomén a chápu její příznivce, ale viděl jsem ji vlastně jen díky tomu, že jsem do kina doprovázel své potomky. Nijak mi tedy tenkrát nepřirostla k srdci ani autorka literární předlohy Joanne Rowling. Moje sympatie si získala až nyní, kdy se stala obětí permanentní společenské šikany ze strany agresivních aktivistů.

Začalo to tím, že vyjádřila prostou pravdu o přirozenosti dvou pohlaví, sklidila od genderových fanatiků kritiku a byla označena za transfobku. Nepochybuji, že oni fanatici by ve středověku spisovatelku upálili (ostatně jedná se o tak hloupé a pokrytecké lidi, že by to klidně udělali i dnes, kdyby mohli). Nebylo jí nic platné, když se docela logickými slovy obhajovala. Jak praví známý aforismus, jakmile je jednou zjištěn zločinec, nějaký zločin se vždycky najde.

Proti Joanne Rowling byla spuštěna kampaň, do které se zapojili i někteří herci z Harryho Pottera. Nebyla pozvána na nedávné setkání tvůrců po dvaceti letech – jistá novinářka to trefně přirovnala k situaci, jako kdyby na oběd královské rodiny nebyla přizvána královna. A aby toho nebylo málo, objevily se ještě útoky, obviňující ji ze skrytého antisemitismu, na základě vzhledu některých figurek z jejího díla.

Novodobý hon na čarodějnice je dnes v uměleckém světě módou. Potěšující je to, že se ho většinou nezúčastní opravdové osobnosti – viděno kvalitou se jedná vesměs o průměrné hvězdičky. Proti spisovatelce se například ozvali Daniel Radcliffe nebo Emma Watson. Kde by byli bez Harryho Pottera? Daniel Radcliffe se přes mnohé pokusy dál marně snaží dokazovat, že má nadprůměrný talent. Nemá. Emma Watson si prožila pár světlejších hereckých chvilek, než jí aktivismus definitivně vlezl na mozek.

Návrat ideologické perzekuce

O Rupertu Grintovi se ani nemá cenu zmiňovat, ten si svoji přízeň osudu už vybral a na víc nemá a mít nebude.

V dnešním světě to začíná vypadat tak, že větší slovo má ten, kdo má „správné" názory než ten, kdo něco umí. Začíná se to projevovat i na kvalitě filmové tvorby. Chybí odvaha mít svůj vlastní názor, jít proti proudu. Netýká se to zatím naštěstí celého světa, ale Hollywood zemřel už někdy před deseti lety a ty hlavní evropské kinematografie k tomu pomalu, ale neomylně směřují. Pamětníkům, kteří pamatují ideologické perzekuce, to může připadat jako déjà vu; jen se dnes nešikanuje za protisocialistické výrazy, ale za ty protigenderové nebo údajně rasistické. Jsem přesvědčen, že pokud by se sepisovaly petice pro nějaký krutý trest jako v padesátých letech, spousta těch „hodných a správných" lidí by svůj podpis připojila.

Nejspíš i ti výše jmenovaní „umělci".

Autorem komentáře je Petr Stránský. Text psal jako úvodník pro časopis CINEMA (02/2022), jehož je šéfredaktorem. Právě zde jsme si ho všimli a požádali o souhlas s vydáním, jelikož se s těmi slovy ztotožňujeme. Petr Stránský souhlasil.