Plechová kavalerie II. A sklizeň je v nedohlednu

KOMENTÁŘ Papírově druhá nejsilnější armáda světa zatím na Ukrajině předvádí nevídané kousky a reálně budí – u svých srovnatelných soupeřů – spíše posměch než respekt. Harašení jadernými zbraněmi je sice těžkým kalibrem, avšak nedokáže zakrýt tragický nedostatek základní bojeschopnosti.

Několik desítek kilometrů dlouhá kolona vojenských vozidel s příšernou logistikou, vojáci ptající se na policejní stanici na možnost dotankování paliva, civilista odcizivší obrněný transportér, dávno prošlé potravinové balíčky… Takhle asi nemá vypadat armáda 21. století.
Kdyby tato fakta dostal do ruky nebožtík Jaroslav Dietl, určitě by vykouzlil sociální drama. Kavalerie vozidel táhne na Kyjev, přičemž nezkušený zástupce velitele kolony musí bojovat nejen s nepřáteli, ale taky s nedostatkem rozhodnosti svého nadřízeného. „Pane plukovníku, proč nemůžeme postřílet támhlety civilisty, kteří na nás hrozí?“ „Vzpamatujte se, kapitáne! Jsme osvoboditelé!“

Další nebožtíci – Jaroslav Hašek či Joseph Heller – by současné události samozřejmě zpracovali úplně jinak, mnohem sarkastičtěji. Takový Jaroslav by možná kolonu nechal odlákat do bahnitého terénu a poté ji nechal zpráskat vesničany, jako nám to předvedl jednooký hejtman u Sudoměře.

Kdyby nešlo o každodenní útrapy – včetně smrti – nevinných civilistů, Američané (ale i Číňané) by se zřejmě popadali smíchem za břicho. Tohle že má být ta strašlivá bojová síla? Samozřejmě, klíčovým faktem je, že Ukrajinci vedou spravedlivou obrannou válku, zatímco Rusové nespravedlivou, útočnou. Kdo má větší motivaci, je nasnadě. Přesto je fantastické vidět, jak splaskává nafouknutá bublina údajných kvalit ruské armády.

Nijak oslnivě nepůsobí ani PR kolem válečného Putinova dobrodružství. Nejde přitom jen o fráze a lži vypouštěné ruským prezidentem a jeho kumpány. Když před několika dny unikl připravený článek oslavující ruské vítězství, jeho rétorika byla trapně směšná a nabubřelá. Článek sice v této podobě již nevyjde, ale jeho dikce věrně odráží základní ideové postoje Putinova režimu; neoprávněné velmocenské ambice, pohrdání druhými a Západ coby dekadentní civilizační okruh.

Putinovo harašení jadernými zbraněmi má v kontextu uvedeného hned dvojí znepokojující nádech. Kromě primárního – tedy skutečného použití – ještě ten druhý, méně viditelný. Co když někde ve skladu zrovna usíná opilý strážce, zatímco parta sběračů šrotu táhne pryč nějakou tu menší jadernou bombičku?