Praha pomáhá, ale k čemu vlaječky?

KOMENTÁŘ Dříve jsme vyvěšovali vlaječky na různá výročí. Tu Velká říjnová socialistická revoluce, tu oslavy prvního máje nebo MDŽ. Byly to vlaječky tehdejšího Československa a tehdejších bratří ze Sovětského svazu.

Nyní začala válka a vlaječky se opět dostávají na pořad dne. Nebudou to vlaječky Ruska, které bezprecedentně porušilo mír v Evropě, ale vlaječky Ukrajiny, která je obětí ruského mědvěda.

O tom, že vlaječky budou, nás ujistili pražští zastupitelé, kteří si schválili jejich vyvěšení na radnici a také prostřednictvím dopravního podniku na tramvajích a autobusech.

Ty dosud zdobily vlaječky (ty české a pražské) jen u příležitosti státních svátků. Tedy ve dnech, kdy se slaví a připomíná něco pozitivního. A právě v tomto kontextu mi přijde přinejmenším k zamyšlení, zda to celé není jen do absurdity dovedená šaráda, s níž se, slovy a sliby, předem vymlouváme, že neumíme Ukrajině nabídnout víc.

Nerad bych v tomto zamyšlení jakkoliv snižoval hodnotu solidarity, ale vlaječky? Opravdu nedokážeme jako hlavní město víc, než ozdobit tramvaje? Ukrajinci si této solidarity váží, i tak ale moc nevědí, co si s vlaječkami počít.

A kolik takové stovky vlaječek na tramvaje budou stát? Nebylo by lepší, ač možná v rozporu s pacifismem většiny, po vzoru krále ze Tří veteránů obrátit výrobu a začít lít z písmenek kule? Nebo se neohlížet na sebe a své politické body a prostě nabídnout zemi pod útokem peníze, ať si je zužitkuje podle svého? Vyžadovalo by to odvahu a možná i trochu ušpiněné ruce.

Závěrem snad jen tolik, že nejde o jednostrannou kritiku. Plán na přijetí tisíců uprchlíků si pochvalu jistě zaslouží. Stejně jako v minulosti vyjádřená praktická podpora běloruským disidentům či spolupracovníkům aliančních okupantů Afghánistánu. Pravda, jim jsme vlaječky neinstalovali, bylo by totiž těžké, jak to zaonačit. Jak si poradit s tím, že jsou to hodní lidé ze zlé země?

Snad nám tato pozice vydrží a dokážeme potřebným pomoci i do budoucna. Třeba i těm, kteří utečou z Ruska před Putinem. Jen bychom pak mohli mít problém s vlaječkami, přesněji s tím, které z nich zrovna použít na ozdobu pražských tramvají. Jestli on není lidský rozměr každého víc, než národ k němuž patří.