Prča s prapory

VESELÁ NÁPLAVA Máme tu letos celou druhou polovinu roku takové zvláštní kulaté výročí. Třicet let od doby, kdy si množství pražských náplav muselo k cestě zpět do rodných vod pořídit cestovní pas. Rozdělení Československa bylo v Praze s velmi početnou slovenskou komunitou trochu intenzivnější záležitost, než jinde.

Takže právě tady můžeme cítit vděk, že to všechno proběhlo v klidu a naše milé náplavy od Váhu, Hronu nebo Tisy zde stále nacházejí klidné vody.

To mírové rozdělení v časech, kdy se jinde otázka národnosti řešila střelbou, asi opravdu můžeme považovat za historický úspěch.

Dokonce pronikl i do globální kultury, když před pár lety poskytl výklad rozdělení Československa seriálový génius Sheldon Cooper ve svém internetovém pořadu Zábava s vlajkami. V originále je to tedy Fun with Flags, tak pokud bychom chtěli zachovat aliteraci, mohla by to být třeba Prča s prapory.

Česká vlajka v americkém seriálu

O seriálu Teorie velkého třesku jste asi alespoň slyšeli. O partě zmatených amerických matfyzáků ve společném bytě, kterou ve všech praktických věcech zachraňuje svérázná náplava Penny odnaproti. A Sheldon v geniálním podání Jima Parsonse je z nich ten nejchytřejší - a nejasociálnější. Takže když všichni kolem něco vysílají na internetu a on nechce zůstat pozadu, vymyslí si populárně naučný pořad o vexiologii.

V druhém díle deváté řady seriálu si vezme rozchod Čechů a Slováků jako metaforu kopaček od své přítelkyně Amy. „Čekali byste, že Česká republika si bude chtít udržet to, co má. Protože už není nejmladší. A u své jižní hranice nemá zástup jiných zemí,“ mává českou vlaječkou.

Už kolikrát jsem si říkal, že tenhle pořad s vlajkami je vlastně celkem zajímavou metaforou celého minulého desetiletí. V časech sociálních sítí a zkratkovité komunikace se totiž vlajky a loga staly celkem vítanou nonverbální pomůckou komunikace.

Občas si člověk říká, jestli to není až přehnané, zda by nebylo jednodušší místo té výzdoby prostě vypsat slovy „Ukrajina“ nebo „Evropská unie“. Ale asi prostě žijeme v době obrázků.

Pak z toho vzniklo vkládání vlaječek k profilovým fotkám, abyste ukázali, že s tou či onou zkoušenou zemí zrovna soucítíte a myslíte na ni. Někdy na to člověk zapomene a třeba doteď má přes fotografii francouzskou trikoloru, kterou tam dal po teroristickém vystřílení klubu Bataclan před sedmi lety. A to si vzpomenu na Cimrmany, jak „tu třídní knihu hledáme už sedmý rok a to už, nezlobte se, přestává být vtipné“.

Ale co já vím, třeba fakt celých těch sedm let truchlí za Francii.

Pak je tu ještě jeden problém. Počet barev a povolených tvarů je omezený, a států je na světě přes dvě stovky. I ten, kdo ve škole při zeměpise pozorně poslouchal, by podle mě měl problém vybavit si všechny vlajky.

Bílá, modrá, červená...

Kdyby mi někdo ukázal deset vlajek s vodorovnými pruhy červené, modré a bílé, taky si nejsem jist, zda bych je přesně určil všechny.

A protože třeba Rusko, které tradičně budí nejvíce emocí, má zrovna vlajku, kterou si spletete velmi snadno, dochází na sociálních sítích k trapným renoncům.

Vlajky ale mají svůj význam i ve světě mimo váš display. A obvykle reálnější a podstatnější. Třeba ve filmu Obchodník se smrtí, který je podle reálné postavy a reálných událostí, rozprodává jistý Jurij Orlov po celém světě arzenál sovětské armády a s vlajkami přitom manipuluje naprosto virtuózně. Třeba již zmíněnou ruskou vydává za nizozemskou a žádný celník na světě si nevšimne, že pořadí bílé, modré a červené je na vlajce Nizozemského království jiné.

S vlajkami se prostě dá skvěle manipulovat, a to se pak můžete smát celé roky, než vám dojdou peníze, co jste na tom podvodu vydělali.

Třeba teď nedávno jsem četl, že americký či německý plyn, který si pořizujeme místo ruského, abychom se (celkem pochopitelně) zbavili závislosti na Putinovi, je ve skutečnosti původně ruský, jen na něm přemalovali vlaječku. A za to si přihodili k jeho ceně vlastní marži, kterou teď my coby spotřebitelé platíme navíc.

Ve světě v tom prý zejména vyniká Indie, ta to od Moskvy se slevou nakoupila ve velkém a teď to s přirážkou nabízí po celém světě, kde je po tom strašná poptávka, protože nikdo nechce nakupovat plyn od Putina. Takže si za ty tržby možná postaví nový Tádž Mahal.

Ani nevím, jestli to aspoň odvezou v lodi pomalované zeleným, bílým a oranžovým pruhem, s modrým kolem drahmy uprostřed.

A tohle je ta největší prča s prapory, jakou si dovedete představit.

Protože si ji dělají z nás, platících prosťáčků.