Před 28 lety promluvil Václav Havel o blbé náladě ve společnosti

KOMENTÁŘ: Před 28 lety, v Dvořákově síni pražského Rudolfina, pronesl 9. prosince 1997 prezident Václav Havel legendární projev, v němž mimo jiné prohlásil, že se ve společnosti usadila blbá nálada. Prezidentův projev byl vyvrcholením tehdejší vleklé politické krize, která trvala celý rok 1997.

Důvody tehdy byly různé. Neprůhledné financování politických stran, neoprávněné používání akademických titulů některými politiky, tunelování podniků, bank, korupční skandály a podobně. Průzkumy veřejného mínění zaznamenaly prudký pokles důvěry občanů v tehdejší politickou reprezentaci.

Václav Havel v projevu mimo jiné uvedl: „Mnoho lidí, a potvrzují to koneckonců i průzkumy veřejného mínění, je obecnými společenskými poměry v naší zemi zneklidněno, zklamáno, nebo dokonce znechuceno. Mnoho lidí si myslí, že opět jsou u moci lidé nedůvěryhodní, jde víc o vlastní prospěch než o zájem obecný. Mnoho lidí je přesvědčeno, že poctiví podnikatelé jsou na tom špatně, zatímco podvodní zbohatlíci mají zelenou. Převládá přesvědčení, že se v této zemi vyplácí lhát i krást, že mnozí politici i státní úředníci jsou úplatní a že politické strany, ač všechny bez rozdílu krásně mluví o svých čestných úmyslech, jsou tajně manipulovány podezřelými finančními skupinami.“ Tolik Václav Havel.

Oprávněná skepse

V roce 1998 pak došlo k částečnému zklidnění. Krize ale zanechala v lidech hluboké jizvy i částečnou nedůvěru. Dnes se ukazuje, že skepse naší společnosti byla na místě. V dalších letech se Českem prohnala doslova smršť událostí různého významu, včetně nových skandálů a kauz. V některých okamžicích se zdálo, že doslova kopírují všechny negativní jevy, které kdysi Václav Havel ve svém projevu vyjmenoval. Přesto všechno se demokratický systém v naší zemi pevně usadil. Především proto, že řadoví občané projevili více odpovědnosti než velká část politické reprezentace a skandály se nedali odradit a znechutit. Ve volbách celé roky vždy svými hlasy dali přednost demokratickým stranám před ultralevicovými extrémisty a populisty z pravé části politického spektra.

Nová vlna

Svět se ale začal nenávratně měnit. Objevily se moderní technologie, které zasáhly všechny sféry společnosti. K nepoznání se změnily klasické sdělovací prostředky, které roky veřejnosti přehledně poskytovaly tok informací. V roce 2008 zasáhla svět hluboká ekonomická krize, některé země EU těžce postihla na několik let. O něco později začalo růst napětí v tradičně neklidných částech planety, které přerostlo do řady válečných konfliktů na Blízkém východě. Evropu vzápětí zaplavila mohutná migrační vlna se všemi dnes známými dopady na společnost. Na přelomu let 2019 a 2020 pak udeřila pandemie covidu. Vrcholem bylo zahájení ruské agrese proti Ukrajině.

Tradice na ústupu

Během těchto pohrom začaly v evropských zemích ztrácet respekt a popularitu tradiční politické strany. V nových poměrech totiž přestaly být jejich obvyklé programy a postupy zárukou stability a bezpečí pro velkou část společnosti. Ukázalo se totiž, že v nových krizových situacích zmatení a nepřipravení demokraté mnohokrát selhali a nebyli schopní se přizpůsobit novým poměrům. Krize, především v oblasti migrace, okamžitě využily podivné politické formace, které kdysi přežívaly na okraji politického spektra. Další podobné hnutí a strany začaly růst jako houby po dešti. Dnes jsou v některých evropských zemích na předních pozicích, v několika státech dokonce vyhrály volby.

Otřesené Česko

Tento vývoj zasáhl i Českou republiku, samozřejmě s místními specifiky. Stalo se také přesně to, před čím kdysi prezident Havel varoval. Společností otřásly série nových skandálů. Namátkou kauza Pandury, Promopro, korupční kauza nemocnice Motol, kauza Lesní správy Lány, Čapí hnízdo, Dozimetr, bitcoinová kauza a mnoho dalších. Ve společnosti opět přetrvává značné napětí, panuje nedůvěra k politické reprezentaci a řada lidí vyjadřuje obavy a skepsi z budoucnosti. Česká politická scéna je v rozkladu, část tradičních stran je ve stádiu zániku a politická kultura klesla na mizivou úroveň. Na půdě nejvyššího zákonodárného sboru v projevech zaznívají urážky politických protivníků. Do vysokých funkcí se dostávají postavy, které by za normálních okolností nebyly zvoleny ani do zastupitelstva v zapadlé obci. Na sociálních sítích v části diskusí panuje otevřená nenávist, roste agresivita, bují antisemitismus a rasismus.

Bude mít Havel poslední slovo?

Přesto všechno zatím vlnám negace společnost odolává. V určitých okamžicích je zřetelně patrné, že demokracii přes palubu nehodila, ale naopak je odhodlaná ji bránit. Poměrně přesně to vyjádřil herec Martin Dejdar v rozhovoru pro naši redakci, když řekl, že: „Naprostou většinu národa tvoří lidé, kteří chtějí dobré a pozitivní věci. Chtějí žít ve slušném státě a ve slušné společnosti. Proto je pořád kolem nás více dobra než zla”. Nelze než souhlasit. Jak se zdá, přestože se všechno občas zdá beznadějné, možná se jednoho dne dožijeme okamžiku, kdy bude naplněn další slavný výrok Václava Havla: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!“.