foto: Archiv Jana Holoubka, PrahaIN.cz/František Mrázek
KOMENTÁŘ: Takzvaný kmotr českého podsvětí František Mrázek zemřel 25. ledna 2006 před sídlem svých pražských firem v Durychově ulici na Lhotce. Nespočítám, kolikrát jsem kolem toho místa jel, kolikrát jsem přibrzdil a říkal si, co se zde před těmi téměř dvaceti lety stalo.
Potom jsem zařadil jedničku, odhodil cigaretu a zmizel. Zvláštní pocit, to ano, ale víc nemá smysl rozebírat. O mě totiž v tomto příběhu vůbec nejde.
Smrt Františka Mrázka jsem se snažil připomínat opakovaně. Mluvil jsem především s bývalými kriminalisty a snažil se zaměřit jejich pozornost na detail.
Už jsem psal, že tehdy na místo přijeli zástupci ÚOOZ, kteří vehementně chtěli získat obsah igelitové tašky, kterou Mrázek držel v rukou. Ti lidé mimochodem stále žijí a jsou stále aktivní. Některé mé články je „vyděsily“.
Hovořil jsem i s několika bývalými zástupci BIS a se současným mluvčím NCOZ. Na něj jsem se obrátil poté, co mi od někdejších operativců bylo sděleno, že Mrázkovo jméno figurovalo, přímo či nepřímo, v desítkách kriminálních případů. Odpověď? Něco v tom smyslu, že k průběhu vyšetřování nejsou žádné komentáře poskytovány.
Šlachta, Mazánek, Kubice
Už tou dobou musel mluvčí NCOZ Ibehej, stejně jako ředitel Mazánek, vědět, že se nic vyšetřit nepodaří.
A nejde jen o plukovníka Jiřího Mazánka, jde také o jeho předchůdce. Róbert Šlachta byl dlouhodobě ředitelem ÚOOZ v letech 2008–2016. Nevybavím si, že by se v té době něco výrazného dělo.
První ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, Jan Kubice, měl možná vraha na dosah, respektive se jeho útvar snažil něco zjistit, jenže nakonec z toho byla blamáž, báje a pověsti známé jako Kubiceho zpráva. Nic mu nelze vyčítat, jenže Kubiceho kariéra nekončila uniformou, nýbrž sakem. Od dubna 2011 do července 2013 byl ministrem vnitra ve vládě Petra Nečase. Ani v té době se kriminalisté Mrázkovu vrahovi nepřiblížili.
Horší je, že se nepřiblížili ani k objednateli.
Fakt, že vražda byla na zakázku, asi nikdo nezpochybní.
A co?
A tak nám uteklo dvacet let od nejvíce medializované „popravy“, aniž bychom objevili poslední dva díly skládanky.
V Českém Brodě, Mrázkovu bydlišti, běží život dál. Asi bychom tam našli jeho děti, manželku, bratra i další příbuzné. Nevěřím, že by každý den nepřemýšleli a netoužili znát odpovědi. Já je říct nedokážu. Prostředí, ve kterém se Mrázek pohyboval, je plné eg, přehnaných řečí a siláckých historek. Slyšel jsem jich nespočet a postupem času je už ani neověřoval.
Na smrti Františka Mrázka si „vylámali druhé zuby“ nejen kriminalisté, ale i novináři, analytici, politici.
Co je na tom nejhorší? Že je to vlastně všem úplně jedno.