Putinův Rasputin. Vítejte ve světě Alexandra Dugina

KOMENTÁŘ Z České televize se některé zásadní věci zkrátka nedozvíte. Třeba to, že i Vladimir Putin má svého Rasputina – Alexandra Dugina. Pokud je pravda, že mu Putin naslouchá jako žáček učiteli, máme na Ukrajině zaděláno na opravdu velký problém.

Hodně poctivě pojatý článek o Alexandru Duginovi přinesla příloha LN Orientace v sobotu 19. března, a to z pera známého publicisty Petra Fischera. A kdopak že je Dugin, muž s vizáží Rasputina?

Ve Fischerově článku je Dugin označen jako politický filozof; s tímto eufemismem si člověk vystačí do chvíle, než se podívá na Duginův facebookový profil – tohle už není opisování Fischerova článku, nýbrž „investigativní“ aktivita autora tohoto textu. Pán je regulérní magor, o čemž svědčí i některé komentáře pod jeho úvahami s doporučeními, aby vyhledal psychiatra. V kostce: Dugin razí myšlenku, že Rusko je něco jako novodobý Řím, který bojuje proti barbarům, a že jeho vůdčí role ve sjednocení Slovanů právě nyní nalézá tu pravou dějinnou konstelaci.

Čtvrt století příprav na válku?

Z veřejných zdrojů – včetně zmíněného Fischerova článku – vyplývá Duginův profesní portrét: kdysi se tento chlapík živil celkem seriózně jako profesor sociologie na moskevské univerzitě; posléze však zakotvil jako šéf ve vlastním politickém hnutí Eurasian Movement. Tento Duginův spolek stojí svými názory ostře proti Západu. Místo liberalismu a kapitalismu nabízí fantasmagorickou směs pravoslaví a tezí o světovém lídrovství euroasijské civilizace. Dugin tuto ideovou linku podtrhuje svým dalším angažmá, tentokrát na důležité čínské univerzitě Fudan.

O tom, že zřejmě nejde jen o výstřelek, nýbrž po léta o umně skrývanou ideologii s oficiálním puncem státu, svědčí i nedávný rozhovor s „ruským Henry Kissingerem“, totiž Sergejem Karaganovem, který vyšel ještě před válkou na Ukrajině, 10. února, v Týdeníku Echo. Karaganov v rozhovoru nepokrytě uvedl, že Rusko již konečně není slabé a že v novém světovém pořádku pevně stojí v Eurasii, a to společně s Čínou, Indií a se státy jihovýchodní Asie.

Velmi zajímavý je nicméně rok vzniku zmíněného hnutí Eurasian Movement – 2001. Přímo se nabízí otázka: Skutečně se Rusové téměř čtvrt století připravovali na mírové nebo násilné ovládnutí Ukrajiny a její integraci do euroasijského prostoru? Pokud ano, jsou dnes schopni všeho.

Fanatici versus liberálové

Z uvedeného vyplývá, že zatímco Západ stále nahlíží na současnou válku na Ukrajině konvenční optikou (agrese, válečné zločiny), Putin a lidé z jeho „okultního“ kruhu ji považují div ne svatou bitvu o podobu nově definovaného civilizačního prostoru. V tomto kontextu je na místě jistá skepse ohledně případného (ne)použití chemických, biologických či snad dokonce jaderných zbraní v současném konfliktu. Jak známo z historie, fanatici dělají tvrdá rozhodnutí; jsme tedy možná celosvětové řeži s nedozírnými následky blíže, než si myslíme. Nakonec opravdu budeme vděčni pragmatikům z ruských tajných služeb, kteří snad Putinovi nedovolí rozpoutat apokalypsu.

Autor tohoto článku sebral své chatrné znalosti školní ruštiny a na Duginově facebookovém profilu poslal dotyčnému soukromou zprávu. Její gró znělo, že i na Duginových rukou je krev nevinných ukrajinských obětí, stejně jako je tomu v případě Vladimira Putina. Dugin neodpověděl. Asi už nechodí na Facebook, když to před pár dny ruský soud občanům této země zakázal.