KOMENTÁŘ: Roman Joch: Zeman a Pavel, studie kontrastů

Prezident Miloš Zeman a zvolený prezident Petr Pavel působí jako protiklady. Zeman je dlouhodobě nemocný člověk, nyní na vozíčku. Pavel působí zdravě, při síle a fyzicky fit. Ale důležitější jsou jejich rozdíly mentální, psychické a politické. Srovnávat je jako prezidenty je však ošidné, protože je to mírně předčasné. Zeman je na konci svého prezidentského působení, Pavel do úřadu ještě ani nevstoupil.

Vůči Zemanovi a jeho působení v prezidentském úřadu lze legitimně vznést hodně kritiky. Společnost nespojoval, ale rozeštvával. Rád dráždil a provokoval. Obklopil se nevhodnými lidmi, z nichž minimálně někteří představovali bezpečnostní riziko země. Nelze ani vyloučit jejich trestní stíhání v dohledné budoucnosti. A měl momenty, kdy nereprezentoval zemi, Českou republiku, důstojně.

Ale on už je na konci své kariéry, takže naopak zmíním ty faktory, v nichž byl dobrý. Napadají mě tři.

Za prvé: byl principiálně pro Izrael. To bylo osvěžující, statečné a správné, protože Izrael coby jediná svobodná společnost na Blízkém východě čelí neúměrné kritice a pokusům o delegitimizaci ze strany těch, kdo si o sobě myslí, že jsou „progresivní“. Je to jejich obsese a pokrytectví, protože stejnou kritiku nevznášejí vůči okolním zemím, které jsou z hlediska svobody o hodně horší. V tomto byla Zemanova pozice heroická a přímo navazovala na československý a český politický konsensus po listopadu 1989, tedy na Havla. Uvidíme, jestli Pavel coby prezident bude v otázce Izraele stejně principiální jako Zeman, anebo bude spíše následovat evropský mainstream. Byla by to škoda.

Za druhé? I když Zemanova politika byla až příliš vstřícná vůči zájmům Číny a Ruska, a nakonec v obou případech neúspěšná, je nutno ocenit, že po ruské agresi vůči Ukrajině dne 24. února 2022 veřejně uznal svůj omyl, přiznal svoji chybu i to, že se mýlil a ruskou agresi velice silnými slovy odsoudil. Vůči jeho výrokům na stranu Ruska po 24. únoru 2022 mu už nelze nic vytknout.

A za třetí? Zeman měl určité pouto s částí českého politického národa, a to ne malou. Koneckonců dvakrát zvítězil v přímé volbě prezidenta. Dokázal ji oslovit něčím, co jeho protikandidáti nedokázali.

Český politický národ, podobně jako americký či polský, je rozdělen na dvě části, mezi kterými je nedůvěra. U nás ta jedna část považuje vývoj po listopadu 1989 přes různé omyly a nedostatky za zásadně dobrý a správný. Reprezentovaly ho spíše strany napravo od středu. Ta druhá část považuje ten samý vývoj přes určitá zlepšení a úspěchy za spíše neúspěšný a špatný či minimálně ne tak dobrý, jak měl být. Tuto část reprezentovaly strany spíše nalevo od středu a pak extrémní. Miloš Zeman byl prezidentem zvoleným touto druhou částí politického národa a jeho prezidentství, ať už bylo jakékoli, plnilo společensky užitečnou funkci, protože dávalo této druhé části národa důvod pro loajalitu k režimu a státu.

Nyní byl zvolen prezidentem kandidát té první části politického národa, Petr Pavel. To je normální, že po dvou volebních obdobích prezidenta jedné části národa je zvolen v rámci střídání moci kandidát druhé části národa. I v Americe je vždy po dvou prezidentských obdobích demokrata favoritem republikán a po dvou obdobích republikána je favoritem kandidát demokratů. To je normální. Česko v tomto není jiné. Naopak by bylo pro soudržnost národa nebezpečné, kdyby za prezidenta byl zvolen opakovaně a v dlouhé řadě za sebou vždy jen kandidát jedné části národa.

Zvolením Petra Pavla nastává změna. To, co je racionální od něho očekávat, je, že bude důstojně reprezentovat zemi dovnitř i navenek. Vzhledem k jeho působení v NATO je zahraniční a bezpečnostní politika jeho silnou stránkou. Lze očekávat jeho loajalitu ke spojencům a prozápadní orientaci země. Rovněž solidní vystupování na mezinárodní scéně. Lze od něho čekat, že ostudu zemi neudělá.

Má nějakou slabinu?

Je příliš předčasné cokoli předjímat, ale Pavel vždy sloužil režimu. Tomu, kdo měl politickou hegemonii. Nejdřív režimu komunistickému a potom svobodnému a demokratickému. A tomuto sloužil dobře. Ale mentalita podvolit se trendům může způsobit, že začne bezmyšlenkovitě prosazovat ideologii, která má v současnosti v západní Evropě hegemonii, tedy tzv. progresivismus. Již v kampani se vyjádřil, že podporuje eutanazii a manželství osob stejného pohlaví. To je v západní Evropě módní trend. Ale v této otázce on jako prezident nemá být hráčem, tím hráčem je Parlament, tedy 200 poslanců a 81 senátorů. To oni mají zvážit pro a proti. Plně by stačilo, kdyby řekl, že podepíše jakýkoli zákon, který získá v obou komorách Parlamentu většinu. On je součástí moci výkonné, ne zákonodárné.

Nechci mu křivdit, ale určitou obavu, že se podřídí jakékoli módní hegemonické ideologii a nebude ideologicky nestranný prezident, tu mám. Ale pro toto hodnocení nastane čas až za pět let, na konci jeho prezidentského období.