foto: Markéta Vančová / PrahaIN/Anna Vančová
KOMENTÁŘ Online obchod Rohlík již není dávno jen pražská záležitost, přesto, v metropoli má nejvíce zákazníků. Proč píši o komerčním, byť výborném projektu? Protože mám strach.
V předminulém nákupu (ano, nakupuju s Rohlíkem, o pár odstavců níže vysvětlím, proč s ním, a ne s Košíkem, což je další online obchod s potravinami a lecčím dalším) jsme dostali newsletter / katalog. No, spíše ten newsletter. Neboť na rozdíl od toho, co levně tiskne každý týden třeba Lidl, byl zcela k ničemu, vše, co tam bylo krásně vyfoceno, známe z internetu. A jediná novinka, kterou se mohl tento nóbl vypravený kus papíru (očividně eko) pochlubiti, byla informace, že od 15. prosince budou k mání Keřkovské rohlíčky, odrůda brambor, jež je nejlepší na vánoční bramborový salát.
Muselo to být sakra drahé, neboť opravdu krásně vyvedené (jen informačně homeopatické), a již vidím nového ředitele, jak mele cosi o posílení brandu a podobné manažerské kecy. Majitel a dosavadní ředitel Tomáš Čupr totiž hodlá expandovat, a tak za sebe najal nové vedení (viz ZDE). A právě z toho pramení moje obavy.
Proč s Rohlíkem, a ne s Košíkem?
Protože Rohlík je přátelský. Ne, opravdu, je. Lidský a přátelský. Když zavolám, že mi něco nedorazilo, hladce se s milou dámou na telefonu domluvíme, co s tím, zda znovu přivézt, či zda postačí připsat kredity na příští nákup. Pokud mi dorazí něco, co není moje, omyly se stávají, volám a vracím.
Když se mi na Košíku stalo, že místo objednaných normálních coca-col dorazila polovina bez cukru, čili Coca-cola Zero, celé balení o šesti dvoulitrovkách, sdělila mi dáma na telefonu, ať si je nechám, i když je nepiju. A pokud bych je snad chtěla vyměnit, musím učinit nový nákup něčeho jiného (plus správných col), teprve pak ten omyl – jejich - mohu vrátit, a dostat ty správné, s toxickým cukrem, co ho mám tak ráda. Takže sbohem a díky za coly.
Možná to byl ojedinělý úlet, co já vím, ale mám-li k dispozici Rohlík, již není o čem přemýšlet. Zůstane ale Rohlík takový, jaký ho mám ráda? Bojím se, bojím. Paradoxně kvůli tomu nešťastnému newsletteru.
Ten zaváněl manažerskými praktikami na sto honů. Praktikami, které známe z mnoha jiných korporátů a globalismem postižených firem, kde panuje prostředí nikoli přátelské, ale doslova toxické. Lidé si lezou po zádech, ředitelé, a že jich mívají více než prstů na obou rukou, jsou „nuly, všichni ostatní pak mínus jedničky“, s notnou dávkou arogance a pohrdání všemi těmi nižšími CEO, senior a junior accounty v hlase, odposlechnuto v jednom korporátu, který také, kdysi, býval milý a přátelský, kde je těm dnům konec. I jeho majitel raději zdrhnul a jen si bere peníze… A tento odér nakonec zasáhne i zákazníka. Ten je přeci jen generátor peněz.
Peníze ano, ale…
Jde o peníze, ano, i Rohlík chce vydělávat. Rozdíl malý, ale podstatný je v tom, zda chce vydělávat za každou cenu a zákazník je kaštan, anebo přítel. U Rohlíku to byl dosud přítel, a etika, Čuprova etika, byla a je znát ze všeho, co jeho firma udělala a dosud dělá. Tak třeba pomáhá farmářům, prodává jejich produkty. Dala možnost nakupovat do vratných tašek. A kdykoli tam brnknete, ráno, v poledne, v noci, vždy vám odpoví ne nacvičeně sacharínový hlas najatého operátora, kterému jste ve skutečnosti u…, no vy víte, kde, ale nefalšovaně přátelský člověk, jehož cílem je si vás jako zákazníka udržet. A z jehož hlasu cítíte klid a upřímný zájem, ne stres z toho, že by mohl přijít o prémie.
Takhle si vánoční dárek od mého oblíbeného obchodu představuju. Má to vtip, ještě je to užitečné. Foto Markéta Vančová
A právě tohle mám na Rohlíku ráda, proto tu nakupuji (jasně, kromě toho, že jsem – covid, necovid – líná jako čuně). A prodávají cigarety.
Milý pane Čupře, prosím naléhavě, ohlídejte si manažery, ať vám z toho neudělají korporát, mají to v DNA. A díky za ponožky.