Šílenec Putin? Kdepak! Chladně kalkulující gangster

Když Adolf Hitler ve své knize Mein Kampf exaktně popsal, co hodlá udělat se světem, což se později důsledně snažil splnit, málokdo z důležitých západních politiků se to obtěžoval číst – byla to přece šílencova slátanina. Vladimir Putin sice nic podobného nesepsal, „čtením“ jeho osobnosti se však v minulosti taky téměř nikdo příliš nezatěžoval.

Západní tajné služby si v minulých letech, po anexi Krymu, sice začaly uvědomovat, že hodit – s koncem studené války – přes palubu i znalost ruštiny a vůbec důkladnější zpravodajský zájem o bývalý Sovětský svaz bylo chybou, avšak osvítit shůry se nechaly příliš pozdě. Někdejší petrohradský „meteorit“ Putin byl v tu dobu už pevně zaaretován v pozici vládce Ruska. Navíc se zdá, že prozření Západu nemá ani v současnosti parametry důkladnějších úvah. Jinak by přece zpravodajcům a politikům nemohly unikat vzorce chování tohoto autokrata, podle nichž lze již dávno víceméně predikovat jeho reakce, přesně dle známého hesla „starého psa novým kouskům nenaučíš“. Stačí jen trochu důsledněji pracovat s příslušnými informacemi a rovněž skutečně naslouchat tomu, co tento výlupek z KGB říkal a říká – a správně jeho slova interpretovat.

Korupčník a podrazák

A jak to tedy s Vladimirem Vladimirovičem a jeho „kampfem“ je a bylo? Televize před lety o novodobém ruském carovi odvysílala dokument, kde zazněla fakta, jež lze – i když dnes možná obtížněji – dohledat v příslušných zdrojích (ještě pořád možná včetně některých osobních svědectví). Z nich vyplývá, že Putin se už jako petrohradský vysoký úředník neštítil masivní korupce, přičemž neváhal likvidovat ty, kteří mu chtěli konkurovat jak v profesní rovině, tak při praní špinavých peněz. Paní, která na Putina v této souvislosti ve zmíněném dokumentu kriticky vzpomínala, se už při Putinově mocenském vzestupu pro jistotu odstěhovala z Petrohradu do hodně vzdálené „děrevně“; kdo ví, jestli to stačilo a zda dnes už není, coby očitá svědkyně, která si pouští pusu na špacír, mrtvá...

Vynikající dokument Svědkové Putinovi přibližuje další rys Vladimira Vladimiroviče –  je to dokonalý podrazák. Krásně to ilustruje pasáž tohoto dokumentu, kde jeho předchůdce ve funkci prezidenta Boris Jelcin (který si Putina „vyšlechtil“ jako svého nástupce) během klíčového sčítání – a posléze vyhlášení – výsledků řádné prezidentské volby čeká se svojí rodinou na závazně slíbený telefonát od Putina. Známá hra Čekání na Godota je proti očekávání tohoto telefonátu, společně s filmovým štábem, slabým odvarem dramatu. Jelcin a jeho blízcí si během televizního přenosu i krátce po něm stále namlouvají, že jejich kůň Putin se jim po vyhlášení výsledků přece jen ozve, jak slíbil. Samozřejmě, nedočkají se. Gangster z Petrohradu je ve chvíli, kdy bylo oznámeno jeho vítězství, hodil přes palubu.

Mimochodem, právě uvedený dokument výstižně přibližuje osudy lidí, kteří s Putinem tehdy začínali jako jeho spolupracovníci. O loajalitě ruského prezidenta k těm, kteří mu pomohli se dostat až na vrchol, svědčí nejlépe to, že jediným souputníkem, který zbyl, je podobně bezskrupulózní Dmitrij Medveděv, pravá ruka zločince z Petrohradu.

Podobné výhrůžky

Ačkoli je naprosto zcestné označovat Putina za regulérního šílence, jímž byl Adolf Hitler (Putin je chladně kalkulující, bystrý a emoce ovládající gauner), není bez zajímavosti, že se oba v minulosti občas dopustili podobných výroků. Hitlerovo známé vyhrožování Židům, že budou vyhubeni, pokud Západ rozpoutá proti Německu světovou válku, má cosi společného s Putinovým výrokem ze summitu G20 před třemi lety v Ósace: „Upozorňuji, že naše kroky ve vztahu k partnerům budou vždycky zrcadlové. Tak jak se chovají oni k nám, tak se my budeme chovat k nim. Chci, aby si to všichni pamatovali!“

Putinův výrok je v porovnání s Hitlerovým zdánlivě korektní, přesto ve své pružnosti vysoce toxický; záleží jen na mínění cara, co uzná za správné, či špatné chování a jak bude reagovat. Gangster si nechává otevřené všechny možnosti. Dnes to ovšem vypadá, že – stejně jako u Hitlera a jeho výhrůžek v Mein Kampf – si Západ dovolil luxus ignorovat jasně řečenou, autentickou hrozbu. Raut po jednání G20 byl pravděpodobně mohutný a západní politici si zřejmě řekli, že jim ty Putinovy fráze někdo přetlumočí do stenozáznamu...

Mnozí komentátoři sice přirovnávají Putinovy kroky k pokeru, ale jde o omyl. Putin neblufuje. Postupuje spíše jako šachista, který si pečlivě plánuje hru mnoho tahů dopředu, přičemž není líný si zanalyzovat všechny předpokládané, oblíbené varianty svých soupeřů. Západní politici proti tomu mylně hrají místo šachu právě poker, a to navíc tak mizerně, jak ho často předvádějí špatní hráči: silné karty hrají jako slabé, a naopak. Už skutečně přišel čas, přejít na strategicky vyspělou šachovou partii, s volbou více plánů podle typologie vysoce nebezpečného, inteligentního soupeře – Putina. Kam vede lehkovážný přístup, vidíme dnes na Ukrajině.

Ale ruština za to fakt nemůže. Dokonce ani Dostojevskij či Bulgakov.