Situace v Praze očima Matěje Stropnického: Starý osel, to už jinak říct nejde

KOMENTÁŘ: Zhruba ve stejný čas se ve čtvrtek odehrály v Bratislavě, Varšavě a Praze tři podivuhodné události. Nejprve slovenský expremiér přinesl do prezidentského paláce svou demisi, na místě ji podepsal, pak ji ovšem znovu kancléři vytrhl a zneplatnil, načež padla slovenská vláda. Polský generál a ředitel policie si pohrával s darovaným granátometem ve své pracovně tak dlouho, až náhodně vystřelil a pobořil část velitelství. Šlusovala ovšem Praha s pokusem o experiment se dvěma primátory. Nemohli bychom se radši vrátit k té diskusi o počtu pohlaví?

Neschopnějšího vítěze voleb, než je SPOLU v čele s exprimátorem Bohuslavem Svobodou, Praha ještě neměla. Můj kandidát to z ideových důvodů pochopitelně nebyl, respekt může člověk cítit ale i k protivníkovi. Jenomže Svoboda většinu jednání zastupitelstev důstojně prospal již v letech 2014-2018. Nesoudnost projevilo při jeho výběru coby lídra jak vedení pražské ODS, tak její partneři, a samozřejmě také ješitný kandidát sám. Tentokrát ale prošustroval úplně všechno, vždyť SPOLU si šlo pro jedno z těch vítězství, které v Praze ODS zažila naposled za Pavla Béma, neblahé paměti. Anebo blahé, je-li děravá, jak kdo chce.

Nejprve zabil Svoboda SPOLU vlastní volební kampaň, které se téměř neúčastnil. Pak zabil volby, o nichž se ve SPOLU mylně dodnes domnívají, že je vyhráli na celé čáře. Pak zabíjelo SPOLU jednotlivé fáze povolebního vyjednávání, v nichž nejprve přišlo o důvěru pirátů, pak i starostů, a poté co nevyjednal Svoboda nic, krom zvolení sebe samého do čela radních z minulého volebního období za podpory hnutí ANO – řešení hodné „tradičních stran“, jak se ODS, TOP 09 a KDU-ČSL rády titulují – skončil na oslovské lavici jako nezvolený pretendent kvůli chybějícímu hlasu vlastní zastupitelky. Vskutku starý osel, jinak ho nazvat nejde.

Možnost křehké, skryté či otevřené koalice SPOLU s ANO tím víceméně padá. SPOLU má myslím poslední možnost: akceptovat podmínky pirátů včetně začlenění Praha sobě do vedení města a parity hlasů. Jedenáctý radní do počtu by mohl být zástupce STAN. 

Otázka je, jestli to mají piráti a Praha sobě po tom všem vůbec chtít. Mají totiž ještě druhou možnost: vytvořit koalici s ANO sami. Jan Čižinský už v takové koalici v letech 2014-18 byl, piráti vládnou s ANO od podzimu například v Plzni. To jen pro ujištění, že to pro oba subjekty rozhodně není a nikdy nebylo žádné morální tabu, i když to teď budou pro své pražské voliče opakovat. A že je zastupitelkou ANO i Radmila Kleslová? Zažil jsem ji párkrát na koaličním jednání.

Na stole už byla hotová dohoda o navýšení daně z nemovitosti, ona najednou vstala a řekla: „No jo, ale vždyť já mám ten domek a ty dva byty, to se mi to zvýší! Tak to ne.“

Žádný obecný argument, žádný zájem o lidi, program, nic. Spočítala si, že JI by to stálo pár set ročně navíc. A mnohahodinová dohoda o tom, jak zvýšit příjem města a umožnit stavbu metra D bez zadlužení, jejímuž vyjednávání byla celou dobu přítomná, skutečně padla. Nikdo v ANO neřekl: Kleslová, trhni si nohou, měla jsi se vyjádřit dřív. Nebo: V programu to máme (tehdy to v něm ANO mělo), tak dodržuj, co jsi slíbila před volbami. Já nevím proč, prostě to ve vteřině padlo pod stůl a už to tam nešlo vrátit.

Akorát ruku na srdce: Je to horší než s Jiřím Pospíšilem?

Koalice Pirátů, Prahy sobě a ANO by měla pohodlnou většinu 38 hlasů. Vůbec nehodnotím, jestli by to bylo vedení pro město dobré, nebo ne, protože já už mezi zvolenými stranami žádného favorita nemám. Všechny strany v zastupitelstvu jsou v tomto volebním období developerské. Je to ale možnost, u níž neumím najít nic, čím by byla horší, méně stabilní a víc náchylná ke korupci než koalice na vládním půdorysu.

A malé cíle jsou po tomto čtvrtku v hlavním městě docela na místě.