Jan Amos Komenský už neskáče na ženský. Ale na co myslí v záhrobí?

KOMENTÁŘ V oblasti školství se to na nás v současnosti valí ze všech stran: už se zase mluví o náhubcích pro děti ve třídách, známe nového Zlatého Ámose a do toho by Jan Amos Komenský letos oslavil 430. narozeniny – kdyby tedy žil.

Pomineme-li známý dětský, báječně infantilní veršík „Jan Amos Komenský, skákal z vokna na ženský“, o málokteré záležitosti v souvislosti s Komenským lze uvažovat jako o něčem, co by nějak trvaleji oslovovalo tuzemské žactvo. Proslulým „škola hrou“ se sice zaklínají mračna učitelů, nicméně „skutek často utek“; to slovy další známé hlášky.

České školství se samozřejmě v uplynulých letech výrazně zmodernizovalo a posunulo k lepšímu. Přesto však nepřekročilo některé zásadní mantinely. Vezměte si například letošního Zlatého Ámose, tedy anketu o nejoblíbenějšího učitele. Vítězem se stal učitel matematiky Marek Valášek z Anglicko-českého gymnázia Amazon v Praze. Jde na první pohled o fajn chlapíka, který navíc matematiku opravdu umí „prodat“, o čemž svědčí i jeho oblíbené matematické lekce na YouTube. Přesto je i takto neformální pedagog schopen v televizi během rozhovoru tolerovat – nekritizovat – současný tristní stav, kdy o dalším osudu žáka rozhoduje jeden výsledek nějaké víceméně formální zkoušky. Valášek zastává názor, že žák se má na jakoukoli zkoušku řádně připravit a pak se nestresovat. Když ovšem o vašem dalším uplatnění v životě rozhoduje, jestli si nepletete bliznu s pestíkem a zda dokážete bezchybně spočítat nějakou rovnici o třech neznámých, člověk se jaksi nervozitě neubrání.

Jde to i jinak

Pokud se dnes něco přibližuje „škole hrou“ Jana Amose Komenského, je to kupříkladu praxe v Gymnáziu Jana Keplera v Praze 6. Této škole řediteluje Jiří Růžička, osvícený pedagog – a také místopředseda horní parlamentní komory (Senátu). Růžička – navzdory extrémnímu pracovnímu vytížení – ve škole stále vede unikátní seminář, který studenty učí vysoce zábavnou formou. Každý student si zvolí téma, jež ho dlouhodobě zajímá, načež o této záležitosti po celý školní rok shromažďuje a přehledně sumarizuje informace, a to podle předem daného harmonogramu. Na odbornou stránku zpracovávaného tématu dohlíží garant, který působí mimo školu; toho si žák sám vybere, osloví a získá pro spolupráci. Student na konci roku odevzdá souhrnnou práci. Tímto postupem se nejen učí pracovat s fakty, ale rovněž přirozeně rozvíjí rozhodování a kritické myšlení.

Maturita moderně

Podobně, jako funguje seminář v Růžičkově gymnáziu, by měla podle modernistů v pedagogické sféře vypadat maturitní zkouška. Žádné biflování strohých dat a skutečností, jež lze kdykoli nalézt na internetu. Nejsmělejší varianta dokonce navrhuje, aby k absolvování maturity stačil jakýkoli nezpochybnitelný výsledek dlouhodobější práce. Umíš cizí jazyk na úrovni státní zkoušky? Máš maturitu! Zpracoval jsi celoroční písemnou práci z nějakého oboru? Máš maturitu! A tak dále, a tak podobně.

Jan Amos Komenský je v záhrobí, při oslavách kulatého jubilea, zcela určitě nadšen svými následovníky, kteří školní výuku dělají nejen zábavnou, ale taky užitečnou pro skutečný rozvoj žáků a jejich další život. Proti tomu formalisté, kteří považují za hranice možného pokroku ve třídách nové školní tabule a čím dál kratší sukénky u maturujících studentek, už dávno zaspali dobu. Snad to nebude trvat dalších 400 let, než se Amosovy myšlenky o moderní výuce plošně prosadí v současné konstelaci.

Jedinou nadějí pro všechny pedagogické zpátečníky je legendární paní, která v anketě o moderních trendech rezolutně prohlásila: „Já bych všechny ty internety zakázala!“ Pak bychom se ovšem mohli vrátit k biflování všech těch strašně důležitých dat a znalostí. „Tak, Josífku, jestli nám hned neřekneš, co je součástí pestíku, v pololetí propadneš!“