foto: Adéla Houbová, PrahaIN.cz/Jednolůžkový pokoj na vysokoškolských kolejích Větrník
KOMENTÁŘ: O pražských vysokoškolských kolejích toho už bylo řečeno a napsáno víc než dost. Jedním příkladem za všechny může být například nedávná kauza štěnic, které byly objeveny na kolejích Strahov. Ve skutečnosti je ale kolejní život někdy možná až příliš nudný.
Bydlím na koleji Větrník na Petřinách. Metrem je to do centra asi 15 minut a v blízkosti budovy je kromě několika obchodů, polikliniky a dobrého dopravního spojení také hodně zeleně a několik parků. Na život na koleji si nemohu stěžovat, i když s sebou nese jisté nástrahy a omezení.
„Necelých pět tisíc. To je na bydlení v Praze hodně dobrý, ale na kolej je to docela dost,“ tak reagoval na současný ceník studentského ubytování jeden můj známý. Nenechal si však vysvětlit, že za jeho mladých let se do jednoho kolejního pokoje pohodlně složili čtyři pilní studenti, čemuž také odpovídala cena. Já mám za tyto peníze svých 10 metrů čtverečních jen sama pro sebe.
Papírové stěny prozradí mnohé
Ale ani to mě neuchrání před sousedy, které si bohužel vybrat nemohu. Papírové stěny soukromí příliš nenahrávají a zvláštní zvuky jsou tak na denním pořádku. Můj nový soused vpravo má například velice otravný zvyk každý večer v pravidelném rytmu dupat. Nevím, jestli se oddává domorodým tancům, uctívá ďábla a nebo prostě jen cvičí, ale co vím je, že z toho nemám vůbec radost.
Můj soused je vlastně celkově poměrně zvláštní člověk. Nikdy jsem ho vlastně neviděla, ale vím o něm bezpečně od první chvíle, kdy se nastěhoval. Kromě dupání totiž také velice rád hlasitě telefonuje a posouvá nábytek. Třešničkou jeho dosavadního pobytu pak byl jeho noční řev. To jsem tak jedné noci spokojeně spala, když tu mě vzbudilo velice hlasité zvolání „Fuck you“. A pak ještě asi pětkrát. Zmatená a naprosto v šoku jsem jen pohlédla na hodiny, které mi prozradily, že jsou právě dvě v noci. Nezbývalo než se otočit na druhý bok a doufat, že ho tento záchvat agrese brzy přejde.
Ucpané záchody jsou na denním pořádku
Největším strašákem kolejního ubytování je ale bezesporu společná kuchyňka a koupelna. Na našem patře jsou kuchyně a umývárky dvě, po jedné na každém konci chodby. Zařízené jsou spartansky a čistotu jako v laboratoři od nich také nikdo neočekává. I přes každodenní snahu uklízeček, které sice své úsilí často věnují spíše drbům než úklidu, ale snaha se i tak cení, se v nich dá občas potkat mnoho nechutných věcí. Zbytky od večeře v ucpaném odtoku umyvadla, prskance na sporáku a ucpané záchody jsou tu na denním pořádku. Vždycky se to dá ale nějak přežít.
Problémem tak je jen vypadávající elektrický proud. Jakmile se totiž naráz zapne trouba, mikrovlnka a víc než dvě plotýnky, pojistky to prostě nezvládnou, a nastává doba temna. Když jsem se poprvé stala svědkem této události, moje zmatení bylo astronomické. Naštěstí jeden ze spolubydlících, který se také zrovna snažil uvařit večeři, pojistku profesionálně a bez mrknutí oka zase nahodil. Zasvětil mě tak do dalšího z tajů studentské ubytovny.
Sprchy nabízejí různé zážitky
Sprchy jsou také zajímavé. Na každém konci chodby totiž zprostředkovávají úplně jiné zážitky. Co jim ale v dnešní moderní společnosti slouží ke cti, je, že se vyhýbají všem genderovým specifikacím. Jsou prostě a zkrátka pro všechny.
V novější rekonstruované části nabízejí několik navzájem oddělených kabinek, ve kterých se může naráz sprchovat více lidí. Ti ale přicházejí o volbu teploty vody. O tu naopak nejsou ochuzeni uživatelé starší části na druhém konci chodby. Tam však naopak chybí ono oddělení jednotlivých hlavic a je tak zažitým zvykem, že sprchu využívá vždy jen jeden zájemce. Zamknout se však nemůže, od loňska totiž z dveří někdo ukradl klíč.
Lhala bych, kdybych začala vyprávět o příhodách, kdy jsem někoho ve sprše nedopatřením načapala a viděla tak víc, než bych vidět měla či chtěla. Naštěstí ne. Takového dne se totiž upřímně děsím.
Psali jsme
KOMENTÁŘ: Nepamatuju si moc, ale z toho, co ano, se dá poskládat tak tisíc různých příběhů. Jeden mi připomněl písničkář Jarek Nohavica v pátek.…
Legendy jsou mnohem zajímavější než realita
Zaslechla jsem ale legendy o onom ukradeném klíči. Jedna například říká, že si ho některý ze studentů uzurpoval pro sebe a teď má v koupelně výsadní právo zamčených dveří. Další hovoří o velkém množství alkoholu a neúspěšné snaze se klíčem dostat do místnosti uklízeček. A tak prý klíček letěl ven oknem. Jestli je něco z toho pravda, to ale opravdu nevím.
A tak se dá vlastně charakterizovat život na koleji. Zvěsti a příběhy jsou někdy zajímavější než realita. Místní obyvatelé se totiž většinou snaží společné soužití nebojkotovat a vyjít ostatním spolubydlícím vstříc. A to přesně do té doby, než se jeden z nich rozhodne pro přesný opak. Například ukradne klíče od sprchy, hlasitě dupe a nebo neuklízí spoušť po svém vaření. Svědkem divoké párty jsem tu nikdy nebyla, a ani prázdné lahve od alkoholu či použité prezervativy se po chodbách neválí. Když zrovna funguje elektřina, je život na kolejích vlastně poměrně nudný.