foto: Commons.wikimedia.org, k volnému užití. Autor: Svobodat/Josef Lux
KOMENTÁŘ: Původně, jak rád říká pan poslanec Patrik Nacher, jsem se hlásit nechtěl… O mrtvých a nepřítomných vždycky jen dobře. Ale sorry jako, když komplexně, tak komplexně, a se vším všudy. A to slovo „komplexně“ v dokumentu, který nedávno vysílala ČT, dostalo jen velmi málo místa. Zbožšťování Josefa asi opravdu není úplně na místě.
Marek Orko Vácha povídal o tom, jak by křesťanští politici neměli lhát. Ale my víme, jak to s nimi bylo historicky. A je to tak ve skutečnosti dodnes. To říkám s plným vědomím faktu, že mám mezi lidovci pár přátel.
Mimo toho, že dokument veřejnoprávní České televize bude nepochybně využíván ve volební kampani KDU-ČSL, v níž kandiduje i Luxova dcera, si dovolím přidat některé reálie, které v tom díle akcentovány nebyly.
Šest let Josefa Luxe na ministerstvu zemědělství určitě patřilo ke světlejším obdobím české politiky. Aby ne, po Bohumilu Kubátovi to nebylo žádné hrdinství.
O Luxových kamarádšoftech se Zemanem a jeho socany by se však daly vyprávět legendy. Přítrž jim učinila oposmlouva, což byl jeden z mála jejich kladů. Zemanova role v dokumentu je jen epizodní. Ale protože jsem u sledování nespal, tak mimo lehkých náznaků se „pořad“ vyhnul typickým lidoveckým prasárničkám. Bohouš Klepetko i Láďa Špaček byli fakt ohleduplní!
Kauzy ODS kolem Sarajeva jsou přitom dodnes náměty pro mnohé diskuse. Dokumentu však hodně chybí například kauza Motoinvest. V roce 1995 dostala lidovecká strana půjčku od peněžního ústavu z finanční skupiny Motoinvest. Plzeňská banka, jejímž generálním ředitelem byl člen celostátního výboru KDU-ČSL Petr Rybář, poskytla lidovcům 14,9 milionu korun. Právě během Rybářova vedení banky zahájila zmíněná finanční skupina prostřednictvím Plzeňské banky svou tzv. „třetí vlnu privatizace“. Sám tehdejší předseda Josef Lux v roce 1997 potvrdil spekulace o půjčce strany u Plzeňské banky, kterou, jak jsem už uvedl, Motoinvest ovládal.
Ve skutečnosti nemám proti Pavlu Tykačovi vůbec nic. Své akce konal prokazatelně tak, že o nich dneska už nemá nikdo téměř žádnou povědomost. A málokdo má nějakou pochybnost. Asi bylo tedy všechno v rámci zákona. Tykačova role poradce u někdejšího sociálnědemokratického ministra financí Iva Svobody, kterýžto jako jediný polistopadový politik šel bručet, je spíš kulturní vložkou v realitě doby.
Zhodnocení Luxovy role při sestavení Tošovského vlády, to bude jednou námět na diplomovou práci.
Pamatuji si na Josefa Luxe v politice od devadesátek, když přišel do Federálního shromáždění. Sestřelení Jožky Bartončíka mu otevřelo cestu k předsednické funkci u lidovců. Jak hlubokou pravdu kdysi napsal Petr Holub v Respektu, jež platí dodnes: Sami lidovci mají trvalý nedostatek schopných politiků, mnozí z nich navíc projevují silné sklony vládnout pomocí represe.
To opravdu platilo a platí ve skutečnosti dodnes. I když asi jen lokálně. Těch všehoschopných politiků ale mají mnoho.
Takže abych to uzavřel… Na pomník to fakt není!
Připomenu si často situaci, jak jsem se na tiskovce tehdejšího ministra zemědělství zeptal, zda až se prokáže jím tvrzená nepravda, rezignuje. Vedle sedící mladinké Daniele Drtinové trochu zaskočilo. Nerezignoval, a privatizace Chuchelského závodiště byla dokončena. Právník Václav Buben je po smrti a aktéři tehdejší kauzy asi raději zapomněli.
Autor komentáře prožíval dobu Josefa Luxe jako novinář deníku Expres a spolupracovník řady dalších redakcí.