Teplá postel pro každého jako zbožné přání

KOMENTÁŘ Zimní opatření, která organizuje město prostřednictvím Centra sociálních služeb Praha společně s tradičními neziskovkami, jsou již tradiční. „Nesmí se stát, že na ulicích budou umírat lidé, protože nebudou mít kam složit hlavu,“ říká radní pro sociální oblast Milena Johnová.

A nezbývá, než jí dát za pravdu. Nejsme rozvojová země a navíc je Praha výkladní skříní republiky. Zprávy o umrzlých bezdomovcích by jistě nebyly dobrým PR pro vedení města, které se jinak v rozvoji a velkých tématech nemá moc čím chlubit. Jistě, na vině je i covidová situace, ani v ní ale Praha extra nevyniká.

Pro lidi bez domova bude letošní zima, jako každá předchozí. Služby se sice stále více blíží jejich skutečným potřebám a míst v noclehárnách také rok od roku přibývá. Nikdo z vedení Prahy se ale v poslední době neodvážil revidovat data ohledně počtu bezdomovců.

Deset let staré odhady jdou do tisíců a aktuální situace bude čísla tlačit spíše vzhůru. Oněch pár desítek míst navíc tedy je jistě chvályhodných, ale nejde o žádný zázrak. Pokud ke všemu kolem přituhne hluboko pod nulu, přání, aby všichni na ulici přežili, přejde do kategorie zbožných.

Možná je to i tím, že se po celý rok jen paběrkuje a se zimou se vyhlásí, že se o všechny postaráme. Skutečná koncepce, která by na úrovni státu a za přímé spoluúčasti města, řešila příčinu a nikoliv jen následky, totiž zatím neexistuje. Abychom však Praze nekřivdili, je nutno říci, že se otázkou dostupného bydlení alespoň a v celku seriózně zabývá. Snad se brzy dočkáme i výsledků a klesajících počtů těch, pro které není teplá postel v zimě samozřejmostí.