foto: Markéta Vančová / PrahaIN/Anna Vančová
KOMENTÁŘ Navíc, po mediálním tlaku posledních dnů skončí oba pravděpodobně brzy ve cvokhauzu. O koho jde? O Jitku Obzinovou a Jiřího Ovčáčka. To jsou, dle médií, hlavní nepřátelé státu těchto dnů. Kdo si o ně ještě neopřel kolo, ten jako by nebyl.
Vždy po ránu kouknu na své weby a vzápětí poté na Přehled tisku na Novinkách.cz, abych získala hrubý přehled, co se tu, v té naší středně velké republičce děje. Sobota nebyla výjimkou. A co se tedy dělo, v době covidu a stoupající inflace? Ovčáček se ožral jak Dán, stručně řečeno. Konec konců, podívejte se sami:
Plus ještě dojížděla kauza Obzinová, kterou chtěl ředitel ČRo najmout jako krizovou manažerku do vedení zpravodajství veřejnoprávního rozhlasu, neb chystá očividně rozsáhlé čistky. O tom více nevíme, protože média se soustředila na lákavější cíl, osobu Obzinové. Mimochodem, hned druhý den ředitel obrátil na čtveráku, podlehl tlaku zaměstnanců a nenajme ji. Viz:
Co lze říci na obranu Obzinové a Ovčáčka?
Nic moc, co je jim vyčítáno, je vesměs pravda. Byť člověk s jen špetkou empatie by za A) našel polehčující okolnosti pro oba, za B) pochopil by brutální, hrozitánský tlak, jemuž čelí, a otřásl se děsem.
Největší trest od nepaměti v komunitách Homo sapiens nebyla smrt, ale vyobcování. Vyobcování z komunity. Přesně to se stalo oběma. Novinářce středního věku, která má ve svém CV i světlé kapitoly, a mluvčímu prezidenta, jenž očividně o ničem nerozhoduje, ale musí to nějak obhájit.
Jaké polehčující okolnosti bychom mohli uvést před nemilosrdným tribunálem ‚lidu‘? Jitka Obzinová chtěla po redakci, jíž velela, aby ta se držela známého přísloví ‚koho chleba jíš, toho píseň zpívej‘. Opravdu si, milí kolegové, myslíte, že je jediná? Že zpravodajství TV Prima byla jediná redakce v zemi, kde to takto chodilo / chodí? Anebo, což je pravděpodobnější, jiní šéfové používají k dosažení téhož jemnější, rafinovanější, a tudíž účinnější metody a hlavně – nenechají se u toho nachytat?
Co se Ovčáčka ‚mluvčáčka‘ týče, toho už je mi prostě lidsky líto. Plácá se v tom zoufale. Jeho výstupy na sociálních sítích, to už je spíše diagnóza. Mladý novinář, gay, nastoupil na prestižní místo mluvčího prvního v přímé volbě zvoleného prezidenta. A ono se to brzy začalo celé s*át. Jo, mohl bouchnout dveřmi. Neudělal to, a teď už je v pasti. A opět – je snad jediný, kdo řekl, patrně zpočátku z nevědomosti, ďáblovi ano? Co třeba takový Marek Prchal, strůjce mnoha Babišových volebních vítězství?
Řekni ďáblovi ne
Tu píseň si pusťte, Sváťa Karásek, mistr sloganu, jak ho nazval Vláďa Merta, to říká polopaticky. Jenže mnohdy se stává, že ďábel se zpočátku umně skrývá, to on umí moc dobře. A my ho hned nepoznáme. Leckdy toho nemůžeme moc udělat, třeba s dětmi a hypotékou na krku.
Mnohdy se do toho zamotáme tak, že nevíme kudy kam. Komu se to nikdy nestalo, ať první hodí dlažební kostkou.
I já mám ve svém CV temnější místa, jen mám kliku v tom, že – spíše náhodou, než cíleně udržuji ‚low profile‘. A jsem si toho dobře vědoma, takže se urputně snažím příště nepodlehnout.
Ano, já vím, že média jsou hlídací pes demokracie a musí štěkat, vidí-li ohrožení.
Ano, já vím, že média tu nejsou od toho, aby pro osoby veřejně činné, ať už ve veřejnoprávním rozhlase, či na Hradě hledala polehčující okolnosti, zde platí presumpce viny.
Ano, já vím, že by mluvčí prezidenta neměl být přistižen ve stavu těžké opilosti.
Ano, já vím, že by zpravodajství, jakékoli, komerční i veřejnoprávní, mělo fungovat bez politických tlaků.
Ale, ruku na srdce, když jste, vážení kolegové, psali ty sžíravé odsudky, neměli jste u toho příjemné šimrání v břiše, že vy jste ti ‚správní‘, ti ‚spravedliví‘?
Co se inspirovat Sváťou? Co se na to věčné ‚hledání nepřítele‘ aspoň chvíli vykašlat? Budou Vánoce, vám to neřekli?