U Kyjeva se bojuje za Prahu

KOMENTÁŘ Ano, historie zná mnoho případů, které byly psané pohledem vítěze. Mongolové obdivují svoji Říši i přes krutost, s jakou vítězili a kolik civilizací zničili. Podobně se chovali Římané, Němci, Rusové. Malé národy to mají jednodušší, většinou se přidají k vítězům a nějakým způsobem s nimi koexistují. Mnohdy za cenu ztráty vlastních svobod, ale za hodnotu svých životů.

Jak se žije hodnotný život poslušného člověka? Do země vpadnou cizí vojska, unesou vládu do Kremlu a tam ji donutí podepsat zpětně souhlas s okupací. Hodnotný život těchto politiků se pak opírá o výmluvu, že tím zachránili mnoho lidských životů. A nakonec to farizejství vidíme v jejich funkcích, kdy pokračují ve svých politických dráhách, jako kdyby si tu čest opravdu zasloužili. To je hodnota porážky?

Teď tedy stojí samotná Ukrajina s malou armádou proti kolosu, který vytáhl do boje. Že nám může vládce Kremlu sdělovat svoje ušlechtilé myšlenky svého hodnotného života, je dané jeho funkcí. On má ten prst na tlačítku s jadernými zbraněmi, obsazuje jaderné elektrárny a možná chce vymazat Evropu z mapy. Určitě přece věříme tomu, že proti neonacistům se bojuje letadly, tanky a kulomety.

Ale Ukrajina se nepřidá k vítězům. Stejně jako se řada států nepřidala k Němcům za války a ty státy, které se přidaly, byly svými obyvateli neustále kritizovány, pokud dokonce proti svým vládám nebojovali se zbraněmi. Prostě ani velikost, převaha a krutost nemusí vždy vítězit.

A tak kdysi vláda malé země pod hlavněmi spřátelených armád podepsala kapitulaci a nebojovala. Nebojovala ani v roce 1938, kdy měla proti sobě stejně velkou armádu jako dnes Ukrajina a měla opevnění, techniku a něco, co během mnoha let vzdávání ztratila. Je to čest. Je to ta hodnota života, kdy i otrok nebo poražený může mít hrdost a kdy vítěz může odcházet jako morálně popravený.

A tak je teď otázkou, zda úplně chápeme smysl války na Ukrajině. Ono se totiž opět bojuje u Kyjeva za Prahu, bojuje se za Bratislavu (mimochodem odebranou nám bez vůle obou národů). Ale bojuje se dokonce za Varšavu, Berlín, Paříž a Londýn. Ano, Ukrajina bojuje bez pomoci zemí, které mohou být příště na řadě a kde opět stačí bratrská pomoc a podepsání pár cárů dokumentů.

Historie patří vítězům. Hrdinů jsou plné hřbitovy, pokud vůbec někdo projeví ochotu, je ve válečné vřavě pochovávat. Takže když vítězem bude Rusko, bude se moci hrdě říkat, že jsou to vítězové. Nebo to nebude hrdě? Bude na celém NATO, na nás, kteří jsme zažili okupaci „spřátelenými“ armádami, zažili upalování studentů, disent, emigraci, bude na nás ležet ta tíha Ukrajiny, která tentokrát potřebuje naše vojska? Ta vojska, která se holedbají skvělou technikou, nakupují za miliardy zbraně, cvičí se u hranic s Ruskem a potom neumějí zastavit okupaci?