V lidech je dobra, jak v prd*** medu

KOMENTÁŘ Zvažoval jsem, jestli následující řádky začít právě tímto titulkem a bohužel musím. Důvodem toho je mé naprosté zděšení nad lhostejností mnohých lidí.

Řeč je konkrétně o situaci, kterou jsem zažil před několika dny. Byl jsem na cestě z naší redakce, a to na ulici 5. května směrem z centra (lidové řečeno na magistrále) a najednou spolu s ostatními brzdím před čerstvou nehodou dvou aut. Už při prvním pohledu bylo jasné, že se řidiči střetli před okamžikem. Nikdo zatím nevystoupil a auta neměla ani zapnutá výstražná světla.

Nedalo mi to. Zhruba 50 metrů za nehodou byl záliv do kterého jsem odbočil a vydal jsem se zjistit, zda nebudou lidé v autech potřebovat pomoc a zda jsou v pořádku. V prvním nabouraném voze seděly dvě slečny, ve druhém pak žena, která měla za čelním sklem kartu invalidy.

Nejprve jsem zamířil k vozu, který měl nabouraný předek a řídila ho zmíněná žena. Ta byla „pouze“ v šoku a neustále křičela, že má „kvůli nim zbořený auto“. Slečny pak byly v pořádku, ale nevěděly, co je potřeba při nehodě dělat.

Po utvrzení, že nikdo z nich nepotřebuje lékařské ošetření jsem vyzval všechny, aby vystoupily z aut a nehodu označily. Doporučil jsem jim také zavolat policii, pokud se na viníkovi nehody nedohodnou. V případě vozu invalidní ženy navíc bylo potřeba zavolat odtahovou službu kvůli vyteklému chladiči. Shrnu to ale tak, že při této nehodě šlo naštěstí jen o plechy.

Důvod se vždy najde. Bohužel ten opačný

Víte ale, co je pro mě nepochopitelné? To, že jsem byl v tomto případě jediný, kdo u bouračky zastavil a zeptal se, jestli jsou všichni v pořádku a zda nepotřebují pomoc. V okamžiku nehody kolem projely desítky aut - jedná o jednu z nejfrekventovanějších komunikací v metropoli.

Ano, i já spěchal. Ano, i mě se zrovna chtělo na záchod a ano, i já měl na zadním sedadle malé dítě. Důvod, proč nezastavit se vždy najde. Proč tomu ale není naopak? Jsme opravdu jen líní, lhostejní, nechceme nebo je v nás vážně dobra, jak v prdeli medu?

Teď bych si opravdu přál, aby se tento text dostal ke všem jako zamyšlení. Je dobré mít na paměti, že jednou se i my můžeme stát účastníky nehody.

Opravdu pak budeme chtít pouze pozorovat ostatní, jak si fotí a natáčí naše nabourané auto, místo toho, aby zastavili? Nebo se snad pletu?