Válka gangů v Praze? Nejspíš ano. Devadesátky zpátky a Discoland opět v provozu

KOMENTÁŘ KE KAUZE DOZIMETR (II. díl) Události v Praze se v posledních dnech vyvíjely překotně. Ti, kteří jsou dál od komunální politiky, nebo se o politiku až tak nezajímají, aby důvěrně znali „osoby a obsazení“ dramatu kolem pražského Dopravního podniku, nevěřícně kroutí hlavou a jsou zmateni. Neví, co se vlastně stalo.

Ti, kteří jsou politice blíž, se rovněž podivují.

Nikoli nad samotnými událostmi, ale nad provedením operací „skupiny“, které připomněly doby dávno zapomenuté.  Nejspíš se ještě veřejnost dozví o dalších aktérech kauzy Dozimetr, neboť dobrou praxí v Česku je vždy rozsáhlý únik z vyšetřovacích spisů, který slouží, jak jinak, upevňování demokracie tím, že veřejnost bude informována i o nejintimnějších detailech aktivit zapojených osob.

Devadesátky jsou zpátky a Discoland je opět v provozu.

Politický kontext

Události, které před týdnem plnily snad všechny deníky a nenechaly nikoho na pochybách, že spravedlnosti se konečně učiní zadost, má ale i jiný rozměr. Odhalila ty nejtemnější stránky charakteru některých politiků v řídících pozicích. Byli jsme svědky zapírání až do okamžiku, kdy už to dál nešlo, lži, zbabělosti, udavačství, strachu o svou pozici, odsouvání odpovědnosti na jiné a v neposlední řadě ztráty paměti. S pobavením jsem sledoval vyjádření některých politiků a vzpomněl si u toho na výrok Abrahama Lincolna:

„Když chceš poznat charakter člověka, dej mu moc.“

Začněme ale na počátku, kdy se nyní již odhalení a zatknutí, na ovládnutí Dopravního podniku připravovali.

Počátky problému

Psal se rok 2017 a poprvé se provalila identita skutečného „vedení“ STAN. Radní Plamínková se dotazovala, kdopak jsou ti správní lidé, kteří by měli zasednout do dozorčích rad městských firem. Konečným adresátem e-mailu byl pan Redl, který je nyní hlavním obviněným dozimetrického zátahu a sedí ve vyšetřovací vazbě. Z archivu Zastupitelstva a stenozápisů je jasné, že tehdejší opozice v zastoupení Pirátů a ODS vyvolala mimořádné zastupitelstvo, na němž se zevrubně diskutovalo o napojení STAN na uvedeného pána, který nemá nějak zvlášť elitní minulost. Tento incident přeci nemohl uniknout pozornosti medií a ani samotných Pirátů. Jak je pak možné, že v roce 2021 podepsali se STAN dohodu o spolupráci a společně se vydali dobýt Poslaneckou sněmovnu? Že by o tom nevěděli? Zapomněli? To je málo pravděpodobné. Pokud si nezjistili, s kým to tedy podepisují spolupráci a kdo celý ten STAN financuje, a v podstatě z pozadí řídí, tak do politiky opravdu nepatří.

Ale nejenom Piráti se zapotili s vysvětlováním. Dokonce ani vlastní vrcholní představitelé hnutí STAN se nechtěli najednou přihlásit ke zlínskému „podnikateli“ s omezenou příčetností. Tato politická amnézie postihla ministra školství, koaliční partnery v zastupitelstvu hlavního města, dokonce ministra vnitra, šéfa hnutí STAN. Že by ani ten nevěděl, co páchají jeho kolegové za jeho zády? To je velice nepravděpodobné. A když ano, jaký pak to je předseda strany?

Zapírání a odsouvání biblických rozměrů splňovalo vyjádření plzeňského rodáka Jiřího Pospíšila, který stejně jako všichni ostatní v městské koalici nic nevěděl a o aktivitách své pravé ruky Jiřího Fremra nic netušil. Když Jidáš zradil Ježíše, tak to bylo elegantnější. Ale pobavilo to.

Qui bono?

A to je zásadní otázkou.

Kdo profituje na tom, že „zlínský gang“ byl dopaden? No s největší pravděpodobností jiné skupiny, které tady vždy byly a nejspíš se nepohodly s těmi, co před několika lety expandovaly ze Zlína a útokem vzaly dopravní podnik. Pražské ani plzeňské skupince se rozmělňování vlivu nějak moc nelíbilo. A dovedu si představit, že spojky, které měly zprostředkovat kontakt mezi nimi, neměly lehké pořízení. Zlínská parta byla drsnější, postupovala neomaleně, a ne úplně obratně, integrovala několik slovenských manažerů pochybného výkonu bez znalosti prostředí. To se jí nakonec i vymstilo. Pokud někteří politici tvrdí, že o ničem nevědí a jsou překvapeni, co se vlastně stalo, tak ať v příštích volbách raději nekandidují. Vědět, co se děje pod povrchem, znát prostředí v němž působí, je základním řemeslem komunálního politika v Praze, a nejenom v ní. Delimitovat odpovědnost na policii nebo na někoho jiného, aby bordel ve vlastní koalici řešili, je pokrytecké a zbabělé.

Vítězové a poražení

Vítězů v této kauze je pramálo. Snad jenom policie, která se bude několik měsíců ´bavit´ tím, co ještě vymáčkne ze zatčených a bude sepisovat obžalobu. Jinak je to tvrdá porážka důvěryhodnosti politiky obecně. Celkem právem si bude nyní veřejnost klást otázku, proč bychom vůbec měli někoho volit. Transparentní pokrytci, kteří to všechno chtěli dělat jinak a lépe, protože ti před nimi byli zkorumpováni a dělali všechno špatně, byli poraženi.

Ukázalo se ale, že kromě prázdných deklarací toho moc dalšího nezvládli.

A když už měli šanci něco řešit, neboť problém vyhřeznul v jejich epicentru, tak řešení delimitovali na policii a nadále se tvářili, že se nic neděje. To je opravdová porážka. Je to kolektivní manažerské a politické selhání celé pražské koalice, bez výjimky.

Roman Janatka
Autor je ekonom a sociolog