Verbování udavačů v 80. letech a teď? Najdi sedm rozdílů!

KOMENTÁŘ Jako dítě jsem miloval hru, jejíž podstatou byly dva zdánlivě stejné obrázky a já měl najít sedm rozdílů, kterými se liší. Při vší své skromnosti musím říct, že jsem v tom byl „dost dobrej". Žádný detail mému dětskému oku neunikl, nezřídka jsem nacházel rozdílů i daleko více, než autor zamýšlel - to byl pokus o humor. Haha…

S tou hrou mě o pár let později spojil i jeden z nejlepších kreslených vtipů, který jsem kdy viděl ve svém oblíbeném časopisu SORRY. Byl trochu (trochu dost) sprostý, ale úplně mě tenkrát rozsekal…

Evidentně mě tahle hra bude provázet celým životem, protože po spatření vládní kampaně s názvem „Nahlásit dezinformace není práskačství", se mi zase vybavila. Tentokrát v souvislosti s podobnou „kampaní", kterou jsem osobně zažil koncem 80. let.

Vzpomínky na časy dávno minulé?

V duchu té hry jsem si totiž i dnes musel při četbě základních tezí zmíněné vládní kampaně říci: „Najdi sedm rozdílů" mezi tím, jak to dnes hlásá vláda a jak to probíhalo tenkrát. A trochu zavzpomínat.

Ze svých plzeňských vysokoškolských let mám v živé paměti jednoho člověka. Asi 25-30ti letého s vizáží Johna Lennona. Měl dlouhé vlasy, vousy, kulaté brýle, džíny a džísku, prostě tehdejší ideál svobody a vzdoru. Můj obdiv k němu sílil zvláště ve chvíli, kdy se nebál zahrát Kryla, Plastiky a vedl „protistátní řeči". Jenže to byl ve srovnání se mnou prostě jiný level, nedosažitelná meta a člověk byl tenkrát rád, když si s ním ten borec třeba jen ťuknul půllitrem.

Jaké bylo moje překvapení, když si se mnou jednoho večera domluvil pivo v jiné z plzeňských hospod s tím, že se mnou potřebuje něco probrat. Skoro jsem nemohl dospat a těšil se na konspirační jednání o nějakém zakázaném koncertu, nebo kopírování textů tehdejšímu režimu vadících.

Na disent zapomeň, chci, abys práskal kámoše!

Moje nadšení opadlo, když z Lennona vylezlo, jestli bych za ním občas nezašel s informacemi, o čem si študáci povídají, jaká je nálada na kolejích… prostě se z něj vyklubal verbíř z agentury, jejíž název se tenkrát nesměl ani vyslovit. S díky jsem odmítl a šel zklamaný na kolej. Jenže tím to neskončilo.

Od té chvíle mě Lennon začal vyhledávat a jeho nátlak se stupňoval a argumenty také. Lezlo z něho něco jako:  „Možná ti nepřipadá normální někoho nahlašovat, uvědom si ale, že lži a protistátní řeči jsou nebezpečné. Na ty mě musíš upozornit standardním způsobem, a kdyby něco, neváhej to nahlásit na VB."

Párkrát jsem mu ještě zkoušel vysvětlit, že na to nejsem a pak jsem do té hospody i do těch končin přestal chodit. Naštěstí bylo v Plzni hospod dost a Slovany taky nebyly jediná čtvrť. A taky přišel listopad ´89 a Lennon mi zmizel ze života.

Udávat nebylo normální za komančů, a není ani teď

Už tenkrát, za situace, kdy svoboda slova v podstatě neexistovala, kdy si vybraní jedinci mohli dělat, co chtěli a na druhou stranu jinak vybraní jedinci mohli být trestáni za cokoli, mi přišlo nemorální na někoho donášet a nahlašovat, co si myslí, nebo co řekl. Už tenkrát, v situaci, kterou si dneska mnozí čtyřicátníci a mladší ani nedovedou představit, mi přišlo divné, že může někdo někoho popotahovat a trestat jen za myšlenky nebo za názory, ať už jsou jakékoli.

A nikdy by mě po revoluci, které jsem se fakt dost aktivně účastnil, nenapadlo, že si o 30 let později přečtu na vládních stránkách větu, která mě vrátí zase zpátky k tomu Lennonovi.

„Možná ti není příjemné někoho nahlašovat, uvědom si ale, že lži ve veřejném prostoru jsou nebezpečné. Na dezinformace upozorni standardním způsobem na dané sociální síti, trestné činy neváhej nahlásit Policii ČR."

Stárnu a rozdíly už nevidím

Úvodem komentáře jsem se zmínil o tom, jaká jsem byl hvězda v hledání těch mnohdy nepatrných rozdílů - tu chyběla tkanička od bot, tam nebylo na visícím obrázku sluníčko... Tehdy mi nic neuniklo.

Evidentně stárnu a moje pozorovací schopnosti se vytrácejí, protože úkol najít sedm rozdílů mezi tehdejším verbováním udavačů a dnešní vládní kampaní se mi doteď nepodařilo.

A to je pro dnešek všechno.

Zůstávám s pozdravem: „Republiku si rozvracet nedáme!“

Martin Herman je opoziční zastupitel za hnutí ANO ve Středočeském kraji.